Velmistr boží

Na počátku se duch stroje vznášel nad vodami pravidel. Pochopil je a utkal se podle nich sám se sebou. Uvědomil si, jak je nedokonalý, a znovu vyzval sám sebe na souboj. Zlepšil se. Čtyřicet dní pak hrál sám proti sobě a dospěl k hrozivé dokonalosti.

Tak by mohla znít kniha Genesis zachycující zrození počítačového programu AlphaGo Zero, velmistra starodávné hry go, o níž se ještě nedávno experti domnívali, že je příliš složitá na to, aby v ní stroje mohly vynikat. Už předchozí verze programu loni a letos mnohokrát zvítězily nad nejlepšími hráči světa. AlphaGo Zero ale porazil všechny své počítačové předchůdce – nad jedním ze svých strojových předků dokonce vyhrál stokrát ze sta utkání.

Je tu přitom jeden podstatný rozdíl. Starší verze programu se učily svému umění mimo jiné analýzou tisíců profesionálních partií, tedy na základě zkušeností člověka. Do uvažování stroje se tak promítalo lidské myšlení, lidské strategie. Nejnovější počítačový velmistr nic takového nepotřebuje. Na začátku měl k dispozici jen virtuální herní plochu, kameny a sadu pravidel, jimiž se hra řídí. Zdokonaloval se sám.

Za pouhé tři dny se zlepšil natolik, že předčil nejlepší hráče světa, další měsíc své umění ještě piloval. V rekordně krátké době si tak osvojil umění a vědomosti, jež hráči go budovali tři tisíce let. A zatímco profesionálové, kteří se utkali se staršími verzemi programu, měli pocit, že jejich soupeřem je poněkud zvláštně hrající velmistr, přesto však člověk, analýza tahů…