Kdo tady fňuká

Autorka těchto řádků minulý týden nesnesitelně fňukala. Nebo naopak projevila značnou odvahu, která inspirovala ostatní. Záleží na tom, koho byste se zeptali. Připojila se totiž k virální kampani, kde lidé z celého světa pod #MeToo, tedy „já taky“, na sociálních sítích sdíleli vlastní zkušenost se sexuálním obtěžováním či násilím. Pod tímto hashtagem už více než deset let proti sexuálnímu násilí bojuje americká černošská aktivistka Tarana Burke, globální pozornost k němu ovšem přitáhla herečka Alyssa Milano, jedna z mnoha, které v průběhu desítek let obtěžoval mimořádně vlivný hollywoodský producent Harvey Weinstein (o případu jsme psali v minulém čísle). S vysvětlením, že pokud budou všichni mlčet, nikdy si neuvědomíme skutečný rozsah problému. Ženy i muži, byť ti v menším rozsahu, vystoupili s ohromně širokou škálou zážitků: od vulgárního pokřikování přes osahávání po brutální násilí. Zažito na ulici, v MHD, v baru, v práci, ve škole či doma.

Vystoupit s něčím podobným právě v Česku ovšem vyžaduje značnou odvahu, protože také tady – jako v řadě jiných zemí – je zejména sexuální obtěžování (a do jisté míry i sexuální násilí) bagatelizováno, odmítáno a zesměšňováno. Začíná to u terminologie. Anglické slovo harassment sice kromě obtěžování znamená česky také týrání či sužování, v českém kontextu se však stále ještě používá termín „harašení“. Bývá připisován spisovateli Josefu Škvoreckému, který v Respektu v roce 1992 v souladu s pohledem své generace výsměšně…