Svět podle predátora

Aféru kolem mocného hollywoodského producenta Harveyho Weinsteina lze interpretovat dvěma způsoby. Buď jako depresivní zprávu o tom, že svět se v ohledu násilnického chování mocných mužů k ženám moc nezměnil, nebo naopak jako zvěst o tom, že se mění dramaticky.

Jak v uplynulých dnech díky sérii investigativních textů amerických médií vyšlo najevo, jeden z vysoce postavených mužů filmového průmyslu zhruba tři dekády zneužíval svého postavení a vlivu a sexuálně obtěžoval mladé zaměstnankyně svých firem a začínající herečky a modelky. Weinstein měl promyšlenou strategii: zaměřoval se na ženy na začátku kariéry, které pozval na pracovní schůzku. Setkání se odehrálo v hotelovém pokoji, kde Weinstein oděn v županu ženy požádal o masáž či je sám začal masírovat, před dalšími se odhalil nebo před nimi masturboval. Několik žen, jejichž svědectví shromáždil týdeník The New Yorker, pak producenta obviňuje z toho, že je znásilnil. (Zatímco k první „sérii“ se Weinstein přiznal a omluvil se za ni, obvinění ze znásilnění odmítl.)

Tato „záliba“ mu léta procházela kvůli kolektivní kultuře mlčení, v níž nepromluvila nejen většina obětí, ale ani svědci či Weinsteinovi „spolupachatelé“, tedy třeba jeho spolupracovníci, kteří o obtěžování věděli. Kulturu mlčení přitom samozřejmě živila ohromná moc, jíž Weinstein disponoval a která mu umožňovala lidi profesně nebo ekonomicky zničit. Ale další její nikoli nepodstatnou složkou je také častá nedůvěra a odsudky, jimž jsou vystaveni lidé (ženy…