O katalánském utrpení

Záběry a fotografie ze zásahu španělské policie proti účastníkům neústavního referenda o nezávislosti Katalánska vypadají ošklivě a pro Madrid nelichotivě. Proč přesně zvolil španělský premiér tak radikální postup, nebo zda se situace policistům vymkla z rukou, není jasné, jisté ale je, že stoupenci katalánské nezávislosti ani přesto nezískali příliš mnoho evropských sympatií. „Španělsko nikdo nebude poučovat o demokracii,“ odmítl například stesky svých katalánských kolegů v poslaneckém klubu Evropského parlamentu jejich šéf, belgický europoslanec Guy Verhofstadt. Za Madrid se, byť s kritikou násilného postupu, postavila i Evropská komise. Premiér Mariano Rajoy se kromě domácí podpory krále a tří hlavních stran může spolehnout také na pochopení Angely Merkel nebo Emmanuela Macrona. Katalánské separatisty naopak chápou spíše evropští potížisté – Nigel Farage, Viktor Orbán, ale také labouristický předák Jeremy Corbyn.

Politický úskok

Vysvětlení evropské zdrženlivosti je nasnadě. Katalánští nacionalisté sice vyhlášení referenda vydávají za navýsost ušlechtilý projev touhy po vyslyšení hlasu lidu, ve skutečnosti se však jedná o politický úskok. Jeho podstatou je skutečnost, že tamní separatistické strany nikdy v žádných volbách, a dokonce ani ve dvou neoficiálních referendech, nezískaly důvěryhodnou většinu, jež by vyhlášení samostatnosti dodávala legitimitu. Guy Verhofstadt šel vlastně ve své kritice „katalánských přátel“ ještě dál. „Moc dobře víte, proč jste v…