Trump velebí postamerický svět

Prezident Trump svou řeč v Organizaci spojených národů pronesl pěkně. Jednalo se ale o podivný mišmaš námětů a poloh, částečně oslavujících reálpolitiku a jindy zase zdůrazňující důležitost svobody a demokracie. Jedno téma ale přesto převažovalo – námluvy s nacionalismem. A když se Donald Trump vydal tímto směrem, udělal něco neobvyklého, možná mezi americkými prezidenty vlastně zcela unikátního: podpořil a přivítal příchod postamerické éry.

Nejdříve tedy mišmaš. Hned v úvodu projevu Trump prohlásil, že „v Americe se nesnažíme vnutit jiným náš vlastní způsob života“. O několik minut později však Trump neváhal vyplísnit Severní Koreu, Írán, Venezuelu nebo Kubu za jejich nedemokratické politické systémy a v podstatě žádal, aby se proměnily v liberální demokracie západního střihu.

Taková vznosná rétorika začíná mít problém v okamžiku, kdy je používána selektivně, a zbytek světa ji tak může cynicky vnímat jako způsob, jakým Spojené státy maskují vlastní zájmy. Trump takové pokrytectví pozdvihl do nových výšin. Odsoudil Írán za absenci občanských svobod a téměř stejným dechem se pochvalně zmínil o Saúdské Arábii. Írán je ovšem podle jakýchkoli měřítek – z hlediska politických práv, náboženské tolerance nebo svobody slova – mnohem otevřenější společností než Saúdská Arábie, která je absolutní monarchií propojenou s nejfanatičtějším náboženským establishmentem světa, zemí, v níž jsou zakázány kostely i synagogy.

Hlavními tématy Trumpova projevu byly nacionalismus a státní…