Dopisy

My, Konvičkovi followeři

Respekt 38/2017

Marek Švehla nesprávně interpretuje vyjádření pana prezidenta Zemana o migrantech „muslimského typu“, když je prohlašuje za formulaci jako vystřiženou z rasových zákonů totalitního státu. Zcela jasně se nejedná o otázku rasovou, ale typovou. Jediná nejistota se týká otázky, již pan prezident neobjasňuje, jaký typ migranta má vskutku na mysli.

Jedná-li se o věřící, neměli bychom v EU přijímat migranty jiných náboženských denominací, tedy kromě muslimů též křesťany, příslušníky židovské víry, sikhy, buddhisty, zen buddhisty, zoroastriány, animisty, vyznavače boha slunce, ateisty (věří, že bůh není) či pravověrné komunisty (věří v komunismus). Vítáni budou tedy výlučně agnostici.

Pokud ovšem jde o způsob oblékání, pak se zřejmě jedná o lidi, jejichž oblečení či jejich část nějakým způsobem připomíná garderobu průměrného muslima. To samozřejmě vylučuje jako migranta kohokoli v burce, hidžábu, fezu atd., ale také turbanu, tóze, možná i cylindru, buřince, vojenské lodičce (připomíná pokrývku hlavy indonéského muslima), babky v šátku (včetně královny Alžběty) a určitě i pány, kteří místo pyžama používají noční košili.

Pavel Veleba

Baví mě bojovat proti silným

Respekt 37/2017

K rozhovoru otištěnému s advokátem panem Petrem Němcem by bylo možné snést řadu věcných protiargumentů. Respektuji však, že pozice týdeníku Respekt je dlouhodobě v problematice vymáhání dluhů daleko spíše aktivistická než žurnalistická. Proto uvedu na pravou míru jen dvě věci.

Na rozdíl od veřejně prospěšných společností, například Člověk v tísni nebo Občanské poradny, jež bezplatně radí lidem, jak se vyhnout pádu do dluhové pasti v případě nenadálých životních situací, advokát Němec (na Twitteru vystupuje raději pod přezdívkou Suchar) inkasuje z každého případu, který zastupuje, přinejmenším několik tisíc korun. A to aniž – jak sám v rozhovoru připouští – vůbec kdy vidí člověka, kterého zastupuje. Je to regulérní byznys model založený na bezplatném mediálním marketingu, jehož součástí se stal tento rozhovor. Obchodní model pana Němce zkrátka stojí na principu, že „dluhy se nemusí splácet“, respektive že „je výhodné úvěry nesplácet“. Je to obchodní model, ale rozhodně ne morální služba společnosti, za jakou ji on sám vydává! A jen pro přesnost: náklady na exekuce, proti nimž pan Němec tolik brojí, nedostává ten, kdo peníze půjčil (tedy věřitel), ale exekutoři podle sazebníku ministerstva spravedlnosti. To jen aby bylo zcela jasno, kde je podstata problému, na který chcete upozorňovat.

Poznámka druhá je z pohledu Home Creditu ještě důležitější. Tvrzení advokáta Němce, že se firmy pana Kellnera vyhýbají v ČR daňové povinnosti tím, že odprodají pohledávky za klienty, je prokazatelná lež. Skutečnost je taková, že prodej pohledávky přináší Home Creditu výnos a ten je přirozeně daněn v ČR. A jen pro doplnění: tuzemské společnosti ze skupiny PPF pana Kellnera zaplatily v ČR vloni na daních téměř čtyři miliardy korun, což nás řadí mezi pět největších plátců daní.

Milan Tománek, Home Credit

Češi jdou do voleb

Respekt 36/2017

Dovolte mi doplnit jednu z možných příčin rozpoložení české společnosti před volbami, jež není téměř akcentována.

Proud křiku populistických reprezentantů antisystémových či přímo protidemokratických uskupení založený na vcelku pochopitelném strachu „běžných lidí“ z čehokoli cizího se nedaří zastavit i proto, že z veřejného prostoru zcela vymizely silné hlasy, které by byly schopny aktuální situaci čelit. Těmito hlasy mám na mysli představitele morálních či intelektuálních elit, kteří by byli schopni postavit se silou své vlastní autority lžím, mystifikacím nebo zjednodušením, jež v současnosti veřejným prostorem kolují. Ovšem některé hlasy, jako například P. Pithart, T. Sokol či Š. Pánek, utichly, případně odešly nadobro (V. Havel, J. Dienstbier, J. Škvorecký atd.). Naopak ve veřejném prostoru chybí síla, která by výše uvedeným uskupením čelila. Křiku T. Okamury, J. Veleby či M. Zemana tak nic nestojí v cestě.

Není pak divu, že voliči podléhají hlasům slibujícím rychlou spásu zrazením národních ideálů a odklonem od Západu. Tato apatie a vyklizení veřejného prostoru však nevěští nic dobrého do budoucna.

Jakub Sedláček, student

Dvojí pražský metr

Respekt 31/2017

Je to tak, jak píšete. Při výměně valut dochází k odírání cizinců. Finty jsou různé. Od drzého zveřejnění zlodějského kurzu i v případě aktuálně relativně slušného kurzu přes strašný poplatek i 19,9 procenta až po velkým písmem zveřejněný kurz při prodeji valut a malým písmem to, co vlastně cizinec dělá – prodává valuty směnárně, ta je nakupuje.

Je to hanba Prahy. Mé zkušenosti z cest po Evropě jsou diametrálně odlišné. V „Eurolandu“ samozřejmě neměním, ale uvedu země, kde musí měnit eura každý. Polsko, Maďarsko, Chorvatsko, Turecko – tady jsou kurzy zcela slušné, většinou bez poplatku, směnárna si bere něco na režii (1–3 procenta). Kupodivu zde konkurence funguje a tlačí kurzy dolů. V žádné z těchto zemí jsem neměl pocit, že jsem byl při výměně okraden. Opakem je Londýn. Ten si s Prahou nezadá.

Problém se však dá vyřešit velmi jednoduše. Stačilo by závazné nařízení, aby každá směnárna musela vedle své nabídky stejnou velikostí písma informovat o aktuálním kurzu ČNB. Pak už by měl člověk reálné podklady pro svá rozhodnutí, zda se nechá okrást zde, nebo o něco méně někde jinde. I v centru Prahy jsou však směnárny se slušným kurzem, stačí jen trochu hledat.

První dva rozdíly mezi Bratislavou a Prahou, kterých si Slovák všimne, jsou v množství směnáren a vietnamských večerek. Tady po zavedení eura směnárny téměř vymizely. Větší množství vietnamských prodejen, by se nám tu hodilo.

Mikuláš Hrubiško, Bratislava

Co na ní vidí

Respekt 38/2017

Skvělý článek Tomáše Lindnera ukazuje, že rozdíl mezi Východem a Západem je stále v myšlení, a nikoli v autech či oblečení.

Petr Kunc

Vynikající článek Tomáše Lindnera o městečku Hassloch. Mimo jiné mají 217 uprchlíků.

Alexandr Mitrofanov

Politika přece není jen pro dospělé

Respekt 38/2017

Včera přečteno. Díky! Rozhovor se moc povedl. Pojďme do toho, zajímejme se o svět kolem nás. Nejen pár z nás, všichni. Nejen o politiku.

Václav Zbránek

Teď nevím, zda být víc překvapený tím, že jsem si se zájmem přečetl rozhovor s českým youtuberem, nebo tím, že jsem jej četl v Respektu.

Martin Šrajer

Doteď jsem znala Kovyho jen jako parodujícího Despacita. Takže moc díky Andree Procházkové. Je o dost zajímavější.

Eva Soukeníková

Je skvělé, že Kovy chce přesvědčovat mladé lidi, aby šli volit! Oni si myslí, že se jich to netýká, ale opak je pravdou. Odcházející generace jim, volbou Zemanů, Babišů, Okamurů a podobných začíná likvidovat to, na čem náš stát vznikl: demokracie, právo, svoboda, orientace na Západ a EU! Budoucnost patří dnešním mladým, a ne staré generaci, která už tu nebude! (To říkám přesto, že i já ke staré generaci patřím.)

Jiří Stránský

Opravy

V minulém čísle jsme v článku Se šéfem v helině uvedli, že bratr Iva Valenty podepsal před revolucí petici Dva tisíce slov. Správně mělo být uvedeno, že podepsal Několik vět. Za chybu se omlouváme.