Zapomeňte na toaletní papír

istý venezuelský podnikatel před časem vyrazil na černý trh nakoupit zásoby toaletního papíru. Uspěl a do své továrny se vrátil s nákladem papírových roliček, drahých, ale potřebných. Zákon totiž předepisuje, že firemní toalety musí být papírem zásobeny dostatečně pro všechny zaměstnance. Když nejsou, jedná se o porušení dohod s odbory, což ve Venezuele obvykle končí stávkou a podnik se stávkujícími odbory může následně znárodnit vláda. Problém je pouze v tom, že v dnešní Venezuele už nelze na běžném trhu toaletní papír koupit. A když se snad přece jenom sežene a šťastný podnikatel tovární toalety řádně vybaví, zaměstnanci si jej celkem pochopitelně přivlastní a odnesou domů.

Příběh zaznamenali autoři textu v měsíčníku The Atlantic, několikrát upozornili, že jim nepřipadá vtipný a není divu: nemá totiž veselý konec. Krátce nato, co do továrny dorazil náklaďák se vzácným nákladem, zabrzdila před branami i vozidla tajné policie, náklad zabavila a podnikatele i s jeho manažery zatkla. Podle policie se jedná o zločin hromadění nedostatkového zboží s cílem vést ve jménu Spojených států amerických ekonomickou válku proti dobrému režimu prezidenta Madura. Jakkoli to zní civilizovaným uším neuvěřitelně, podnikateli hrozí vězení. Zasahující policisté se zase mohou příbuzným chlubit schopností sehnat základní hygienické potřeby.

Vlastní parlament

Příběh je o to šílenější, že Venezuela byla kdysi nejbohatší zemí Latinské Ameriky. Dnes bojuje nejen o holé ekonomické přežití, ale o základní lidskou svobodu. Tak jako biologové touží po tom, aby někdy zaznamenali okamžik, kdy evoluce zplodí novou formu života, ve Venezuele mohou politologové právě v těchto dnech sledovat zánik posledních zbytků demokracie a vznik nové diktatury. Prezident Nicolás Maduro, pokud jeho plány vyjdou, odhodí s posledními dny letošního července starou ústavu a vynoří se jako novopečený všemocný vládce země, kterou předtím sám přivedl „zu grunt“.