Pytlík čaje
I
jenom do pytle
se halí. poustevníček
ve své sluji.
II
nahoru vede
jediné vlákno. dáme mu
pět minut.
bršlice
nepodceňujte: bršlici, kozí nohu,
s chamtivostí málem v jménu –
proto ty květy, lehounce bílé, skromné
jako je tyranův sen.
jak stará vina se vrací bez ustání
a rozesílá motáky
v temnotách zpoza trávníku, zpoza pole,
až se někde opět vynoří bílé hnízdo
odboje. kdesi za garáží,
v skřípotu štěrku, u třešně: bršlice
jako pěna, jako bezhlesý sykot vln,
co vystřikuje až k střeše, dokud odevšad neprýští
samojediná bršlice, všude po zahradě, kolkolem
bršlice přes bršlici, kterou schramstne zas jen bršlice.
Pokus o komáry
Jako by naráz odletěla
všechna písmena z novin
a trčela jako hejno ve vzduchu;
když si tak trčí ve vzduchu,
jedinou ze všech těch špatných zpráv
nepřinesou, chabé múzy, pegasovité
herky, jen sami sobě hučí do uší;
stvoření z poslední kouřové
nitky, když svíčka uhasíná,
tak lehouncí, že říct, že jsou, jde sotva,
objevují se téměř jako stín,
který kdosi z jiného světa
vrhá do toho našeho; krouží
v tanci, údy tenčí než čára
tužkou; mrňavá tělíčka sfing;
rosettská deska bez desky.
Houpačka
ztěžkni se, volají, tak
zavřu oči a myslím
na pytle cementu, na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu