Minulý týden nám nepřijali rukopis v časopise americké chemické společnosti. Jde o jeden z nejlepších chemických odborných časopisů a za ta léta, kdy v něm pravidelně publikuji výsledky počítačových simulací, už trochu vím, jak na to. Správné ingredience jsou: zaprvé zajímavý vědecký problém, zadruhé precizně udělaný výpočet a zatřetí experiment, který jej potvrdí. V naší odmítnuté studii jsme se zabývali bílkovinou, která se jmenuje rekoverin a která našemu oku pomáhá přizpůsobit se měnícím se světelným podmínkám. Konkrétně se nám podařilo na počítači namodelovat kritický krok tohoto regulačního mechanismu, kdy se rekoverin zanořuje do membrány světločivných buněk na sítnici.
Problém je, že přes nepřímé důkazy se tento krok ještě nikomu nepodařilo uvidět v reálném experimentu. Naše virtuální realita nám ale přišla natolik přesvědčivá, že jsme to i přes chybějící třetí ingredienci riskli a článek nabídli k tisku. Odpovědného redaktora z amerického časopisu jsme ale nepřesvědčili. Celkem nekompromisně nám sdělil, že dokud někdo neprovede skutečný experiment, máme dát naši počítačovou simulaci k ledu.
Patřím ke generaci, která ještě pamatuje doby, kdy počítačové modely byly seriózním vědcům k smíchu. Říkalo se o nich, že sice umí generovat pěkné obrázky, ale je to vše jen počítačová hra. Dnes je situace jiná a simulace se uplatňují od jaderné fyziky přes chemii a technické vědy až po lékařství či astronomii. Dokonce i v notoricky těžkém předpovídání počasí se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
