Brno účtující

Přes náměstí na Starém Brně se směrem k nedaleké zahradě opatství sune několikasethlavý had lidí. Jdou tudy, stejně jako loni a předloni ve stejný čas, na znamení lítosti: je třetí květnová neděle a tahle Pouť smíření chce připomenout chvíle, kdy tudy dav po válce v takzvaném divokém odsunu hnal k rakouským hranicím 20 tisíc brněnských Němců. Současný průvod jde opačným směrem, než tehdy před 72 lety Češi vyháněli své německy mluvící spoluobčany – tedy z Pohořelic k brněnskému opatství, kde bylo seřadiště. Na symbolicky obrácenou pouť tu jako každý rok čeká pár desítek demonstrantů, někteří jsou členy komunistické strany. „Reich je tam,“ volá starší muž a mává rukou směrem k západu. „Tady nejste doma,“ zní další výkřik v němčině. Pár lidí v průvodu to zmate. Dva německy mluvící mládenci se rozhlížejí a nechápavě se anglicky ptají: „Kdo to je? Proč nás posílají pryč?“ Jsou to mladší členové židovské rodiny Löw-Beerů, starého rodu, který v Brně před válkou žil a podnikal, než musel utéct před nacistickým běsněním – a na Pouti smíření jsou poprvé. „To není na vás, to je na nás,“ uklidňuje je žena, která v průvodu zastupuje své vyhnané německé předky.

Úlek z odmítavého přivítání je po chvíli na zahradě opatství zapomenut: slova politiků i zástupců bývalých brněnských menšin o přátelství, dobrých vztazích a krásném Brně, do kterého patří i lidé z jeho minulosti, spoustu lidí dojme. Dojatí jsou také členové židovských rodin,…