A nakonec to všechno zmizí

Nezbývá než doufat, že se přivážou ke zdravým stromům. Ne k těm nemocným, u toho by si mohli ublížit.“ Blahosklonná slova Pawła Muchy, mluvčího polského ministerstva životního prostředí, vystihují současný spor o kácení stromů v Bělověžském pralese. Evropská unie, UNESCO i polské nevládní organizace jsou přesvědčeny, že těžba dřeva v unikátním pralese právě dosáhla bodu, který ohrožuje samotnou existenci téhle přírodní památky – a patnáct členů polské pobočky Greenpeace a organizace Divoké Polsko minulou středu vyplnilo své sliby a připoutalo se nikoli ke stromům, ale k těžké lesnické technice. Polské úřady odbývají protesty jako „jen další útok takzvaných ekologů a aktivistů na naši vládu“. Na kousku lesa, kde se patnáctka lidí přivázala k traktorům, zůstaly stromy na svém místě. Ale jen dočasně – polská vláda trvá na tom, že kácení bude pokračovat.

Bylo toho trochu víc

Situace na hranicích Polska a Běloruska se v mnohém podobá tuzemské Šumavě, s tím rozdílem, že rozlehlá Bělověž má celosvětovou hodnotu. Je to poslední skutečně netknutý prales na evropském kontinentě, a je proto pod nejvyšší mezinárodní ochranou organizace UNESCO. Což ovšem pralesu není mnoho platné. V Polsku od počátku roku platí nový lesnický zákon, který těžařům rozvazuje ruce a umožňuje porážet stromy i na dosud chráněných místech. To v Polsku způsobuje řadu místních protestů – a jeden globálně známý, právě v Bělověži.

Vědci i nevládní organizace proti kácení v pralese protestují od samého…