Dopisy

A teď Agrofert

Respekt 7/2016

Ministerstvo financí odmítá tvrzení, že by se kvůli zavedení elektronické evidence tržeb mělo prodloužit čekání na zaplacení u obchodníků. Zaevidování tržby nebude trvat déle než platba kartou a proběhne okamžitě. V případě výpadku spojení, kdy podnikatel neobdrží do několika vteřin unikátní kód, vytiskne pokladní zařízení účtenku bez něj a opatří ji zjednodušeným elektronickým podpisem. Data pak budou automaticky odeslána na Finanční správu do 48 hodin po zaevidování, a to dávkou. Nehrozí tedy tvorba front ani z důvodu případného výpadku internetu. Obchodníci, a to i na trzích, musí již nyní umět na žádost spotřebitele účtenku vystavit, a to i na desetikorunovou položku.

Finanční správa poskytne podnikatelům nejpozději jeden měsíc před startem elektronické evidence tržeb pilotní provoz (testovací prostředí), ve kterém si budou moci vyzkoušet fungování a ověřit nastavení svého systému.

Rozumíme zájmu o bezpečnost dat. Můžeme ubezpečit, že komunikace mezi podnikateli a Finanční správou bude splňovat nejpřísnější požadavky na kybernetickou bezpečnost. Nikdo jiný než omezený okruh analytických pracovníků Finanční správy k nim nebude mít přístup. Při přenosu dat mezi pokladním systémem a servery bude samozřejmě využito šifrování. Finanční správa navíc žádná nová data od podnikatelů nevyžaduje. Údaje, které budou podnikatelé zasílat (DIČ, celková částka tržby, základy DPH a celkové částky DPH podle sazeb), má už dnes k dispozici a také je v rámci kontrolní činnosti prověřuje. Novinkou je jen automatické zasílání těchto informací přes internet, které celý proces zautomatizuje a poctivým podnikatelům ušetří cenný čas i administrativní náklady spojené s daňovou kontrolou.

Bezpečnost a ochrana dat je pro ministerstvo financí jednoznačnou prioritou a stejně jako u stávajících systémů Finanční správy není důvod se domnívat, že by mohlo dojít k jakémukoli ohrožení bezpečnosti či úniku dat. Stojí za připomenutí, že dosud k úniku dat z finančních úřadů nedošlo.

Michal Žurovec, vedoucí oddělení vnějších vztahů a komunikace, Ministerstvo financí ČR

Až skončí malicherné války

Respekt 7/2016

Na FAMU neexistují zásadní třenice, jak článek implikuje. Jistě, děkanská volba vyprovokovala akademickou obec k aktivitě, ale bylo by spíše znepokojivé, kdyby se tak na moderní a svobodné vysoké škole nestalo.

Snad ještě víc zavádějící je autorčin pohled na FAMU jako na instituci žijící ze své podstaty. Nechci se ohrazovat mnohomluvně, proto uvedu pouze zásadní úspěchy školy za posledních několik let: studentské filmy byly opakovaně nominovány v sekci Cinéfondation v Cannes, v roce 2013 získala škola nominaci na studentského Oscara nebo nominace v sekci Fórum na Berlinale, famácké filmy opakovaně vyhrály sekci Česká radost na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, účastní se soutěže v Karlových Varech, za poslední léta dva získaly studentskou Magnesii a před pár týdny byl absolventský film oceněn zvláštním uznáním na nejprestižnějším festivalu nezávislých filmů Sundance. FAMU se opakovaně umisťuje mezi nejlepšími filmovými školami světa ve výběru prestižních časopisů Hollywood Reporter a Variety.

Pavel Jech, děkan FAMU

Jak utěsnit Evropu

Respekt 6/2016

Politici v Evropě bojují o její budoucnost ve stylu a způsobem, který odpovídá jejich osobnostem a životnímu přesvědčení. Byli zvoleni v době, kdy doutnající migrantská krize ještě nevzplanula v plné síle. Jejich nepřipravenost na nový politický fenomén je očividná. Ilustruje to případ Angely Merkelové, jejímž krédem prý byly v článku vyjmenované „zpomalovače“ přívalu uprchlíků. Nebyly. Ty přišly až poté, kdy došlo k rychlému růstu Pegidy a nacionalistických a populistických uskupení v celé Evropě. Bohužel je vlečena událostmi, místo aby přicházela s realistickými kroky na řešení a byla vůdčí osobností, kterou dnes Evropa zoufale potřebuje.

Seznamy „zpomalovačů“ poněkolikáté uváděné v Respektu jsou příliš obecné a neřeší zásadní problém, kterým je osvěta široké veřejnosti o těch, kdo do Evropy masově přicházejí. Zcela chybí důkladné informace o metodách přijímání migrantů v imigrantských zemích, jako jsou USA, Kanada a Austrálie, o dobrých a špatných zkušenostech se zapojením různých etnických a kulturních skupin do tamních společností.

Sám jsem žil 40 let v Kanadě a ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že problémy samozřejmě jsou, ale nikoli založené na barvě pleti či náboženském vyznání, nýbrž na lidském profilu každého imigranta. Kanadské řešení spočívá v tom, že si své imigranty v rámci možností sama vybírá na základě jejich potenciální prospěšnosti zemi, a tak je to i v ostatních imigrantských státech. V Evropě prozatím vládne chaos zároveň s jistým dočasným množstvím dobré vůle k migrantům, hlavně v západních zemích. Dobrá vůle však i tam bohužel rapidně mizí. Dnešní problém je v číslech. To, že Češi odmítají muslimské migranty, je v první řadě důsledkem nedůvěryhodného a chaotického jednání vlivných evropských politiků, ale i obecnou nezkušeností národa s masovou imigrací. Vliv negativní propagandy populistů a absence intenzivní a realistické osvěty tomu navíc nepomáhají.

Zmiňovaní Australané ubytovávají ilegální migranty v táborech na izolovaných ostrovech a ti, kteří neprojdou imigračním řízením, jsou odváženi do zemí, jež je přijmou (nepochybně za úplatu). Nejsou to často země jejich původu. Je řešením tedy to, že Evropa vytvoří předpolí naplněné migranty? Má tím předpolím být celé Řecko, Itálie, nebo jejich části (ostrovy)? Má to být čekárna milionů na eventuální propustku do EU či na vypovězení do zemí původu? Co s odmítnutými, které jejich vlastní země nechce přijmout, viz Pákistán? Stanou se permanentními obyvateli jižní části Evropy a bude o ně EU postaráno tak, aby se mohli náležitě integrovat? Lidé bez vzdělání a potřebných pracovních návyků nebudou mít v rozvinutých ekonomikách šanci k uplatnění. Co se s nimi stane? Asi je nebude možné zahnat do moře. Jaké je tedy řešení, když Turci nebudou poslouchat a neucpou přívod? Na to se ptají vystrašení Češi a nejenom oni.

Pavel Veleba

Šlapat zelí, nebo nešlapat?

Respekt 52–53/ 2015

V posledním Respektu minulého roku se řeší nezvolení prof. Libora Grubhoffera rektorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Hlavní myšlenkou textu Hany Čápové je to, že se rektor Grubhoffer střetl kvůli svým politickým názorům s hejtmanem Zimolou (ČSSD), když vystupoval proti krajské radní pro školství za KSČM. V reakci na tento článek v dopisech (Respekt 1/ 2016) se prof. Prach z Přírodovědecké fakulty JU ptá, jestli za nezvolením rektora naopak nestojí tzv. hlubocká mafie. Přes vánoční svátky vznikla v Parlamentních listech petice studentů a osobností veřejného a politického života na podporu současného rektora Grubhoffera. Dnes se konalo představení kandidátů do druhé volby, kam mimo jiné přišly podpořit současného rektora známé osobnosti jako O. Sommerová či M. Bursík, kteří sdělili akademické obci, jak je osobnost rektora Grubhoffera důležitá pro univerzitu i stát. Myslím, že je načase, aby si jak členové akademické obce, tak veřejnost uvědomili, že nejde o volbu politického zástupce, ale o volbu rektora, kterého volí svobodně zvolený akademický senát univerzity. Při vší úctě k osobě prof. Grubhoffera i jeho politickým názorům je namístě se zeptat, jestli důvodem jeho nezvolení v první volbě není banální skutečnost, že ačkoli může být vysoce respektovaným akademikem, nemusí být ideálním manažerem.

Doc. PhDr. Lucie Betáková, MA, Ph.D., Pedagogická fakulta JU