Dopis z Berlína

Naposledy se podívám do zrcadla. Obtáhnu si oči zelenou linkou, přepudruju nos a prohrábnu si vlasy. Přes vysoká okna do pokoje proplouvá podvečerní slunce. Vyjdu zadním vchodem z prvorepublikové budovy na Möckernstraße a připojím se k proudu lidí ženoucích se k metru a vystoupím na zastávce Schönhauser Allee, hlavní třídě Prenzlauer Bergu. Jsem nervózní. Při sestupování ze schodů jej vidím už zdálky. Má havraní vlasy, brýle, pusu jako vodník a v ruce drží foťák. V hektickém roji uspěchaných lidí se tápavě rozhlíží kolem. Přivítá mě rozzářeným úsměvem s italským akcentem a po prohození pár slov na mě zamíří svůj objektiv a ponoří se do focení.

Po hodině focení a běhání za ospalými paprsky slunce se dozvím, že Sandro před pěti lety opustil Řím a přijel do Berlína v domnění, že právě tohle město jej zaplaví inspirací a posune ve fotografické kariéře. Místo toho myje nádobí v jedné italské restauraci v Kreuzbergu a fotí neznámé lidi na berlínských ulicích. „Zpočátku se mi Berlín jevil jako ideální místo pro inkubaci myšlenek a nových nápadů, ale po určité době jsem se cítil podveden.“

Bývalý starosta Berlína Klaus Wowereit kdysi město popsal jako „chudé“, zato „sexy“. Za posledních více než deset let od jeho výroku se město hodně změnilo. Berlín zdaleka už není tak „chudý“ jako kdysi, je čím dál atraktivnější pro zahraniční investory a také turisty, kteří pro město představují důležitou finanční injekci. V mnoha městských částech bývalého východního Berlína se zchátralé…