Jsme dole… ale ne na konci

Americké století trvalo 99 let. Začalo 6. dubna 1917 vstupem USA do velké evropské války a skončilo v noci na středu 9. listopadu zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem.

Tento muž se více podobá monarchistickým hazardérům a fašistickým vůdcům, kteří Evropu několikrát uvrhli do neštěstí, než všem jeho moderním předchůdcům v Bílém domě. Už delší čas se americká hegemonie nad světem kymácela, ztráta americké kontroly nad vývojem v Asii a na Blízkém východě byla nepřehlédnutelná. Ovšem až teď z toho většina amerických voličů vyvodila důsledky: pokusili se zoufale zachytit toho, co už nejde udržet; vsadili na globální egoismus, izolaci, radikální snížení výdajů za americké angažmá ve světě.

K tomu se schylovalo už za vlády Baracka Obamy. I on nechal v uprchlické krizi Evropany napospas důsledkům Američany způsobeného chaosu na Blízkém východě. A to byl přitom ještě náš přítel. Donald Trump přítelem není. Rozhodně není přítelem Německa a jeho kancléřky, která ztělesňuje jeho přímý protiklad – je uvážlivá, racionální, disciplinovaná, kontroluje své afekty, je to zkrátka žena, jež není posedlá sama sebou. Ona a on se od nynějška stávají antipodami západního světa.

Pokud tedy Západ ještě existuje. Ti z nás, kdo si život bez duchovního a politického vedení USA neumějí představit, budou teď spoléhat na samočisticí síly amerického politického systému. To je samozřejmě možné, vždycky je dobré doufat. Avšak příliš dospělý takový přístup není. Protože jestli spojené síly…