Život bez překvapení neexistuje
S vrchním zemským rabínem Karolem Efraimem Sidonem o důslednosti paní Merkelové, o tom, že psaní není žádný hřích, a o návratu do života
Jak se vám vede?
Dobře. Děkuji za optání.
Co říkáte návrhu prezidenta Putina z minulého týdne, kdy vyzval evropské Židy, kteří mají strach z antisemitismu, k emigraci do Ruska?
A víte, že už se ničemu nedivím? Z Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu se vždycky utíkalo, ať už před pogromy, stalinskými čistkami nebo současným antisemitismem. Mnoho Židů odešlo po rozpadu Sovětského svazu, většina ale už v sedmdesátých a osmdesátých letech do Izraele a USA, kdy jim režim umožnil vystěhovat se, za odchod ovšem museli zaplatit v tvrdé měně.
Na Putinův návrh ihned zareagoval gubernátor Židovské autonomní oblasti, ležící na Dálném východě u hranic s Čínou: prý doufá, že evropští Židé přijdou a region, mimochodem jeden z nejchudších v zemi, pozvednou.
Nejtrapnější na tom je, že pan prezident Putin má na sebe napojenou skupinu významných představitelů ruské židovské komunity, kteří mu odkývají, co si zamane. Pochybuji o tom, že by tam kdokoli z těchto pánů chtěl žít.
Nicméně Putinův návrh padl po setkání s předsedou Evropského židovského kongresu Mošem Kantorem, který „postavení Židů v Evropě považuje za nejhorší od konce druhé světové války“, hrozí prý exodus.
Nikde v Evropě, ani ve Francii, ani třeba v Belgii, není antisemitismus, pokud se vyskytuje, řízený shora. Není to věc vlád. Nicméně teď Evropa poprvé na vlastní kůži zažívá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
