So long, Great Britain

Tak takhle vypadají dějiny. Už jsme málem zapomněli, jaké to je, když se historie dá do pohybu. Příběh evropské integrace, který jsme nejdříve sledovali jen jako diváci a nyní i jako účastníci, poprvé zaznamenal výrazný šrám – Velká Británie opouští Evropskou unii. Je to špatná zpráva zejména ze tří důvodů: Brity máme rádi. Vliv Londýna výrazně oslabí. A vyjednávání o podmínkách odchodu zatíží už tak přetíženou Unii. Každá velká událost v dějinách v sobě obnáší plusy i minusy. Nyní je na nás všech, abychom se pokusili situaci využít ve vlastní prospěch.

Historie není kuchařka

Odchod Británie nás mrzí. Už proto, že tento časopis se rád a otevřeně hlásí k tomu, že Evropská unie je přes všechny nedostatky společenstvím, které nám přináší benefity, jaké naši předci nepoznali. Jsme součástí nejbohatší a nejúspěšnější organizace na této planetě a užíváme si z toho plynoucí ekonomický růst i stabilitu. To neznamená, že se nám všechny problémy vyhýbají, občas dokonce musíme řešit úkoly, které se nás zdánlivě netýkají. Srovnejme si ale poslední roky s jakoukoli etapou ve 20. století a odpověď na otázku, jestli se nám členství vyplácí, je jasná. Ano, vyplácí.

Přesto, nezdá se vám, že výše napsaná slova znějí tak nějak otřepaně, nudně? Pokud ne, patříte k menšině. Úspěch se po čase stává nudným, protože se zdá být samozřejmý. A když se objeví nějaký otřes, je lákavé si myslet, že kdyby bylo něco jinak, byl by ten úspěch ještě větší.

Henry Kissinger na konci…