Kancléřka nenašla řešení

Jsou liberální svobody ohrožené příliš velkou imigrací z neliberálních muslimských zemí?

To není věc náboženství, naši svobodu ohrožují i ti, kdo mají více pochopení pro Vladimira Putina než pro Baracka Obamu a mají jistý obdiv k autoritářské společnosti. Problém netkví v náboženství, ale v postoji ke světu. Znám osobně řadu muslimů, kteří stojí pevně na principech Francouzské revoluce a osvícenství a současně věří v Alláha, a naopak zde žije mnoho křesťanů, kterým není vlastní osvícený, tolerantní pohled na svět.

To máte pravdu, ale liší se proporce. Berlínský výzkumný institut WZB třeba ukázal, že více než čtyřicet procent německých muslimů řadí náboženská pravidla výše než demokracii.

Proti tomu se samozřejmě musíme bránit. Připadá mi například důležité ve školách v rámci hodin náboženství nabízet i výuku islámu, s osnovami vytvořenými naším liberálním právním státem. Děti z muslimských rodin tedy nedostanou informace o víře jen v mešitě nebo na internetu, ale pod dohledem právního, liberálního státu.

Do jaké míry to už probíhá?

Spolkové země a představitelé islámských svazů společně vytvořili osnovy pro vysokoškolské studium učitelů islámu i pro výuku žáků na školách. Překážkou je, že islám je ve srovnání s křesťanstvím mnohem více rozvětvený do různých myšlenkových směrů. Státní výuka trochu předstírá, že existuje nějaká jednotná muslimská víra, a říká, jak by měla vypadat. Nicméně například spolková země Hesensko šla touto cestou a výuku islámu nabízí vedle katolické a evangelické nauky. Je to samozřejmě nedokonalé, ovšem je to alespoň jeden ze způsobů, jak můžeme podpořit vnitřní modernizaci islámu, v němž v posledních desetiletích posilují spíše fundamentalistické směry.

Také musíme zaměřit větší pozornost na to, jaké zahraniční síly mají vliv na naše muslimy. Není to jen Turecko, jehož státní náboženská instituce platí mešity a imámy v Německu, ale také Saúdská Arábie, která takto šíří svůj konzervativní výklad islámu. Je třeba s tamními šejchy na nejvyšší státní úrovni mnohem více mluvit a zajistit, aby k nám nedováželi ideje, které naši tolerantní společnost rozkládají zevnitř.

Vidíte nějakou hranici, kolik neevropské imigrace Německo snese, aby byla zachována sociální soudržnost?

Nevnímám takové ohrožení. Obavy z příliš početné imigrace přicházejí obvykle z míst, kde cizinců žije málo, to platí i uvnitř Německa nebo třeba Švýcarska. Tam, kde lidé znají soužití s imigranty z přímé zkušenosti, je situace uvolněnější.

Západní společnosti se celkově mění a i životní styly „domorodců“ jsou čím dál různorodější. Takovým společnostem se daří, pokud v nich vládne vzájemný respekt a tolerance, které však nesmíme zaměňovat za lhostejnost nebo vyhýbání se konfliktům. Naopak stát musí hodnoty respektu a tolerance prosazovat i přes odpor jednotlivců nebo některých komunit. Nikde na státním území nesmí platit například zákony libanonských klanů.

Jak vnímáte riziko vzniku etnických ghett v německých městech?

Vláda nyní dělá dobré rozhodnutí, když omezuje volbu bydliště uprchlíků (volně se podle integračního zákona budou moci přestěhovat, až když si najdou zaměstnání – pozn. T. L.). Skoro všichni azylanti jsou závislí na státní pomoci, máme tedy silný nástroj, jak jejich rozmístění po zemi směřovat. Přistěhovalci se v určitých čtvrtích koncentrují přirozeně, dochází k tomu všude na světě a negativní důsledky známe.

Dá se tomu ale opravdu zabránit? Lidé se budou stěhovat i poté, co si najdou zaměstnání.

Ale kdo najde práci, ten udělal první krok k začlenění do společnosti. Spíše se obávám vzniku čtvrtí, jejichž obyvatelé jsou závislí na sociální podpoře, a tomu může stát zabránit.

Je zajímavé, že jako liberál schvalujete výraznou regulaci – omezení svobody uprchlíků vybrat si své bydliště.

Jsem realista. Svoboda je vázaná na nějaká pravidla, ostatně také hájím smysl státních hranic, protože společnost musí mít možnost rozhodnout, kdo do jejích hranic vstoupí. Nejsem anarcholiberál, který volá po zrušení hranic a po naprosté svobodě lidí pohybovat se po světě. Taková představa vychází z laboratoře, nikoli z reality.

Svět se za minulých deset let vlivem nejen migrační, ale i finanční či ukrajinské krize hodně změnil. Co podle vás dnes znamená být liberálem?

Hlavní misí, smyslem liberalismu je primárně posílit jednotlivce. A toho teď ohrožují různé věci, nejen stát, ale také nespoutané trhy nebo soukromí aktéři, kteří vzhledem ke své velké moci mohou ostatním diktovat podmínky, třeba Google. Ohrožení svobody tedy nepřichází jen ze strany státu, i ve společnosti a na trhu se mohou vytvořit struktury omezující jedince. Co jsme zažili na finančních trzích před velkou krizí, přece nebylo liberální – vytváření produktů, za něž nikdo nenese odpovědnost a za jejichž kolaps pak zaplatí ne ti, kdo je uvedli v život, ale běžní lidé.

Jak má Evropa odpovědět na brexit? Jak měla kancléřka reagovat na uprchlickou krizi a jak se má Německo s přílivem imigrantů vyrovnat? Čtěte v Respektu 26–27/2016