Lazar se pořád snaží

Když přesně před třemi lety zničehonic ohlásil skladbou Where Are We Now? po dekádě v ústraní comeback, bylo to jako blesk z čistého nebe. V návrat kdysi hyperaktivního umělce, kterého stihly zdravotní problémy, už nedoufali ani největší optimisté. A sám Bowie si dával na utajení dobře záležet. Že natáčí novou desku, věděli pouze členové jeho kapely a ti byli vázáni přísnou dohodou o mlčenlivosti. Dokonce i pro vydavatelství byla nová deska The Next Day překvapením. Aktuální novinka Blackstar – nebo přesněji psáno★ – už taková konspirační bomba není. Zato je hudebně tak odvážná a odlišná, jak si publikum od Bowieho zaslouží.

Předchozí The Next Day představovala v něčem nesmělý návrat zpěváka, jež oťukává, zda se na něj nezapomnělo. Navazuje na témata, která v minulosti fungovala, hraje si s nimi a zkouší, jestli znovu zaberou. Na Blackstar jsou ostych a nejistota pryč. Bowie obvyklé rockové muzikanty vyměnil za jazzové uskupení vedené renomovaným saxofonistou Donnym McCaslinem. Výsledkem je znepokojující nahrávka, jež medituje nad nesmrtelností coby stavem neschopnosti umřít a které fusionjazzový nádech společně s nervními rytmy propůjčuje futuristickou náladu spojenou s nadčasovostí.

„Největší chyby jsem udělal vždy, když jsem taktizoval a zkoušel svou hudbou potěšit publikum,“ přiznal Bowie v roce 2003 v jednom z posledních rozhovorů, který kdy poskytl. „Moje nejsilnější práce vznikají, když k nim přistupuji velmi sobecky.“ A