Strach Miloše Zemana

Je docela pravděpodobné, že v čase, který uplyne mezi tím, co tento text opustí autorův počítač, a tím, kdy si jej přečtete, pronese Miloš Zeman zase nějakou pozoruhodnou tezi, o které budou všichni debatovat. Minulý týden je vypouštěl v kadenci srovnatelné snad jen s jeho oblíbeným samopalem kalašnikov. Není to náhoda, dostáváme se totiž do další kapitoly definování podoby naší společnosti. A Miloši Zemanovi je z toho úzko.

Pozor na psychopaty

Když se v Česku bavíme o politice, velmi často používáme slovesný vid dokonavý, jinými slovy, že už je všechno dokonáno, rozhodnuto, hotovo. Jako by jedna událost určila osud celého národa. To někdy brání přijetí rozumného kompromisu, ale hlavně to často vede k pocitu deprese. Jakmile je totiž něco hotové, zdá se mnohem těžší to změnit. Více než kdy jindy tak dnes slýcháme o tom, že se vrátila normalizace, skončila demokracie, zemi řídí autokrat Miloš Zeman atd. Debata se tak mění ve festival truchlivé písně, kde vítězí ten, kdo vidí nejhlubší dno.

Velkým impulzem k trudomyslnosti byla akce Miloše Zemana, který si pozval na Hrad vedení policie, aby poděkoval za její zásah loňského 17. listopadu a během návštěvy čínského prezidenta. Navíc to doprovodil výrokem, že policistům děkuje za to, „že bráníte projevu duševně nenormálních lidí“.

Nepochybně je to skandální výrok, který je třeba odsoudit, protože označování lidí s jiným názorem za psychopaty bylo doménou komunistické mašinerie. Nicméně význam tohoto výroku snižuje, že ho pronesl Miloš Zeman, který dnes už vlastně nikoho nemůže urazit. Mnohem podstatnější je, proč prezident policejní dýchánek neplánovaně a narychlo uspořádal.

Zeman během uplynulých dvou týdnů zažil něco, na co vůbec není zvyklý a rozhodně si na to ani zvykat nechce. Ano, nejprve ponížil českou společnost před čínskou návštěvou a policie mnohokrát překročila své pravomoci, když bránila lidem vyjádřit jejich názor. Poté se ale zvedla kritika takového postupu, a to v šíři, jakou Česko dlouho nepamatuje. Většina médií (tedy pokud je nevlastní Číňané jako časopis Týden či televizi Barrandov), právníků, expertů, intelektuálů, a dokonce politiků jednání Hradu i policie kritizovala. Dva hudebníci dokonce svůj názor vyjádřili při předávání hudebních cen Anděl. Policejní ředitel se omluvil děkanovi FAMU za to, že jeho školu navštívili policisté s tím, že mají sejmout tibetskou vlajku, a státní zástupci vyšetřují, jestli nedošlo k dalším pochybením.

Český prezident kolem sebe kope více než kdy jindy a svolává své spojence proto, že se evidentně lekl, že by česká společnost mohla zjistit, jak je vlastně snadné čelit jeho politice. Že tu totiž zatím žádná normalizace či konec demokracie nenastal. A tak jako Václav Havel nezměnil (bohužel) kurz země definitivně na Západ tím, že si zval dalajlamu a američtí prezidenti se předháněli, kdy ho budou moci navštívit, nezmění ho (naštěstí) směrem na Východ ani Miloš Zeman tím, že jezdí za ruským či čínským prezidentem. Tedy pokud se lidé budou ozývat.

Díky za zásah

Bylo vlastně legrační sledovat, jakou paniku vyvolali Lenka Dusilová a David Koller tím, že během hudebního večera řekli, že se jim nelíbí Zemanova orientace na Východ. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček to srovnal s antichartou a šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl hudebníky označil za „pitomce“ a obvinil je, že usilují o převrat. Za přehnané reakce je třeba poděkovat, jenom totiž připomínají, jak výrazně se podařilo veřejný prostor vykastrovat a že je na čase to změnit. Nemůže být přeci považováno za skandál, že někdo veřejně a slušně sdělí svůj názor.

Miloš Zeman nepotřebuje sebevědomou a aktivní společnost. Zatím je to on, kdo ovládá veřejnou debatu a nastoluje agendu. Velmi dobře ví, že politici s ním do většího střetu nepůjdou, protože se bojí, že jim bude škodit. Dokonce i řada médií mu raději nadbíhá. Nad kým ale nemá žádnou kontrolu a komu nemůže ublížit, je aktivní část společnosti, která odhalí sílu svého hlasu. Jak moc se jí bojí, dokazuje i to, že policii neocenil za odhalování vrahů, tunelářů či zlodějů, ale za dvě konkrétní akce, kde policie zabránila vyjádření kritického názoru vůči jeho osobě.

Kdo je dnes a denně překvapován Milošem Zemanem, neměl by hledat chybu u něj, ale u sebe. Zeman není demokrat a použije jakékoli dostupné prostředky, aby demokratickou debatu potlačil. Zatím jich nemá dost a je na každém, aby se tak v budoucnu nestalo.