Verbování útočníků

„Lidé verbující mladé lidi vyhledávají jedince, kteří jsou nejistí, zažívají nějaké problémy, pocházejí třeba z narušených rodin. Šéfové jim doporučují zaměřit se na takové lidi, dají se nejsnáze svést,“ říká v rozhovoru pro Respekt Haras Rafiq, který je mimo jiné odborníkem na to, jak funguje radikalizace mladých muslimů. Jeho slova ale mají v sobě univerzálnější poselství.

Útoky v Bruselu znovu upozornily na to, že zaútočit s ničivou silou je čím dál jednodušší. Stačí si na internetu najít návod, jak vytvořit nálož, a vyrazit na místo, kde je hodně lidí. To „nejtěžší“ však je najít lidi, kteří takovou děsivou věc vykonají. I Harase Rafiqa se pokusili naverbovat islámští extremisté, v jeho organizaci Quilliam dokonce pracují lidé, kteří byli kdysi sami v organizacích plánujících násilné útoky, a tak nabízí zajímavý vhled do toho, jak tento systém funguje.

Zároveň je ale tento systém něčím banální. Výše uvedený citát platí bez problémů i na naše domácí radikály. Stačí si promluvit s tuzemskými experty na extremismus, odkud se nejčastěji rekrutují lidé, kteří volají po násilí vůči lidem s jiným názorem či vyznáním, a posluchač dostane velmi podobnou charakteristiku.

Podstatné pro zmenšování rizika skutečného útoku je, aby se násilný a nenávistný slovník nestal společensky akceptovanou normou. Sociologové na Slovensku například hlásí, že povolební výzkumy ukazují narůstající podporu fašistické straně Mariana Kotleby, protože jeho vstup do parlamentu z něj udělal u nemalé části veřejnosti „institucionální“ hlas.

Na české politické scéně se vyrojilo hned několik skupin, které chtějí vstoupit do zastupitelstev krajů a později i parlamentu a jejichž jedinou nabídkou je právě nesnášenlivost a šíření paniky. Jak tato uskupení fungují, jsme zjišťovali v Tématu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery, šéfredaktor