Jizvy těla

Nebyl to typický model, který před necelým měsícem čekal na dvacítku umělců malujících akty v Brooklynském muzeu. Malířské stojany obklopily nahé tělo Iggyho Popa v póze obvyklé pro odpočívající antické hrdiny. Iniciátorem byl umělec Jeremy Deller, který volbu modela pro svou hodinu uvedl trefně: „Tělo Iggyho Popa je zcela klíčové pro porozumění rockové hudbě a pochopení jejího místa v americké kultuře. Jeho tělo zažilo mnoho, už proto by mělo být zachyceno.“

Na odiv vystavený mužský trup je symbol, který rockovou hudbu provází od fotografií Jima Morrisona po Red Hot Chili Peppers či Henryho Rollinse. Zaujímají přepjaté pózy vypůjčené z antické mytologie: od sebou okouzleného Narcise přes poživačného Dionýsa po siláckého Hérakla. Nejde pouze o tělo, ale také o pohyb. Nekontrolovatelný projev Iggyho Popa na pódiu je primární reakcí člověka na elektrifikovaný zvuk. Jako jeden z prvních performerů nechal útrobami prostoupit šílenství způsobené zesilovači. A v době kulminujícího hnutí dětí květin namířil své běsnění a nihilismus proti nudě a mechaničnosti, již s sebou přinesl život v industriální době.

Ze souboje si odnesl nejeden šrám a titul kmotr punku. O necelých padesát let později má Iggy Pop vykloubené rameno, skoliózu, opotřebovanou chrupavku v pravé kyčli, jednu nohu o pár centimetrů kratší a hruď zbrázděnou jizvami, které se malíři a kreslíři chystají zachytit. Nic z toho mu ale nezabraňuje pokračovat. Těmi samými jizvami promlouvá i jeho zbrusu nové album