Zábavu do lavic
Představa, že poznání je nutné nastálo vyrýt do šedé kůry, se přežila, protože internet nabízí nekonečně velký záložní disk
Nedostatky některých institucí považujeme za tak samozřejmé, že nám ani nepřijde na mysl, že by se mohly změnit. Škola je nudná – tuhle stížnost slýchaly od svých dětí celé generace rodičů.
Ne že by se snad ve školství od listopadové revoluce nic nezměnilo. Systém je demokratičtější, tvořivější a v mnoha ohledech i svobodnější. Podstata výuky ovšem na většině škol – základních i středních – zůstala stejná. Dostat studentům do hlavy utříděný systém poznatků, k nimž lidstvo během svého vývoje dospělo, a následně přezkoušet, zda jim v té hlavě drží.
Na tomhle principu se moderní školství zrodilo kdysi v 19. století. Škola měla tehdy svým způsobem monopol na zprostředkování informací o světě. A jistá nuda k jejich výkladu tak nějak přirozeně patřila. Brala se jako daň z privilegia vzdělání a systém vyžadoval překonat ji vůlí.
Dnešní studenti ovšem vyrůstají v úplně odlišném světě než jejich otcové a matky. Nemalá část informací, které se v lavicích dozvídají, je jim dostupná na internetu pár kliknutím myši. Představa, že poznání je nutné nastálo vyrýt do šedé kůry, se přežila, protože internet nabízí nekonečně velký záložní disk. Mnohem důležitější je umět se v něm dobře orientovat a rozlišit, co je důležité.
Biflovat se předměty, které člověka nezajímají, proto dnešním studentům připadá nejen nudné, ale hlavně zbytečné. Argument, že memorování funguje coby vstupenka ke vzdělanosti, přestal platit. A české školy si to zatím uvědomují jen velmi málo. O tom, jak vypadá výuka (zejména) na českých gymnáziích a jak ji udělat smysluplnější a atraktivnější, se dočtete v článku Marka Švehly na str. 16–23.
Přelomové časy zažívá nejen školství, ale s příchodem migrantů také celá Evropa. Víc než kdy jindy teď potřebuje aktivní politiky, kteří jsou vidět a umějí vyjednávat. Možná vás podobně jako nás napadlo, proč v téhle době není vidět a slyšet českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Kam se poděl? A proč debatu o migraci přenechal ministru Chovancovi nebo prezidentu Zemanovi? Ondřej Kundra se to vydal zjistit a odpověď se dozvíte na str. 24–26.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
zajímavé čtení v novém roce vám přeje
Petr Třešňák
zástupce šéfredaktora
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
