Konec populismu

Klaksony houkaly. Na obloze zářily rachejtle. Ulicemi Buenos Aires, mezi činžáky v pařížském stylu, se neslo volání: „Vamos!“ Nadšení lidé vypadali jako fotbaloví fanoušci, ale vítězství, které 22. listopadu oslavovali, bylo politické. Nadšení vyvolalo nečekané vítězství Mauricia Macriho, starosty Buenos Aires, ve finále prezidentských voleb. Důležitější než střídání v prezidentském křesle je možnost, že Macriho triumf zahájí novou éru Argentiny a možná i celé Jižní Ameriky.

Do křesla usedne po Cristině Fernándezové Kirchnerové, která převzala funkci po svém zemřelém manželovi Néstoru Kirchnerovi. Jejich celkem dvanáctiletá vláda se vyznačovala vyzývavým populismem, jenž zdeformoval ekonomiku, nadělali si nepřátele doma i za hranicemi a podkopali instituce. Fernándezová předává svému nástupci ekonomiku, která čtyři roky jen sotva rostla, vyčerpané rezervy cizích měn, inflaci kolem 25 procent a deficit rozpočtu vyšší než šest procent HDP.

Macriho poražený sok Daniel Scioli sdílel s Fernándezovou perónistický původ a kandidoval jako její dědic. Avšak i on by musel mnohé její postupy změnit. Úděsný stav ekonomiky by mu nedal jinou možnost. Za vlády Macriho, prvního prezidenta za téměř století, který není ani perónista a není spojen s Radikální občanskou unií, slabším rivalem tohoto hnutí, budou reformy pravděpodobně důkladnější. Jeho kampaň pod heslem „Cambiemos“ (Změňme) vedla koalice centristických neperónistických stran. Po 12 letech kirchnerismu slibuje návrat k…