Lekce z jedné války

Henry Kissinger poznamenává, že během jeho dospělého života Spojené státy bojovaly v pěti významných válečných konfliktech a do každého vstupovaly s velkým nadšením a podporou veřejnosti. Pokaždé se však Američané zanedlouho začali ptát: „Kdy už budeme moci odejít?“ Ve třech případech stáhly Spojené státy své jednotky jednostranně. Dnes vidíme podobně silné a pochopitelné nadšení pro rozšířenou válku proti Islámskému státu (IS). Doufejme, že chápeme, co znamená ji nejen zahájit, ale také ukončit.

Můžeme se jistě poučit z relativně úspěšné strategie – z války proti al-Káidě. Jak v roce 2012, rok po smrti Usámy bin Ládina, poznamenal Peter Bergen, vedení teroristické organizace bylo zničeno, její zdroje vyschly a podpora mezi Araby se zhroutila. Al-Káida nebyla schopna zorganizovat útok na půdě Západu od londýnských atentátů před deseti lety.

Vždy to tak ale nevypadalo. Po 11. září hovořili vládní úředníci i experti o al-Káidě s obdivem a strachem, jaký je dnes vyhrazen IS. Jakmile Spojené státy a jejich spojenci vstoupili s al-Káidou do otevřené války, teroristická organizace inspirovala nebo zorganizovala několik útoků po celé planetě – vzpomeňme na útok na vlaky v Madridu, který si vyžádal 191 obětí a byl nejkrvavější akcí na Západě s výjimkou 11. září. Tyto atentáty však neznamenaly, že al-Káida ve válce proti teroru „vítězí“, tak jako pařížské útoky z předminulého týdne neznamenají, že vítězí IS. Naopak, je docela možné, že IS se uchyluje k útokům v zahraničí,…