The Economist: Velký profil nenahraditelné Angely Merkelové

Letos v září, na vrcholu toho, čemu německý tisk začal říkat „podzimní pohádka“, navštívila Angela Merkelová azylové centrum ve Špandavě na okraji Berlína. Uprchlíci uvítali německou kancléřku jako svou spasitelku a tlačili se, aby si s ní mohli udělat selfie. Merkelová nevyžádané mužské doteky nepřijímá příliš laskavě. Tentokrát ale ochotně pózovala a rozdávala vítězné úsměvy.

Pro uprchlíky se stala hrdinkou díky rozhodnutí, jež učinila o pár dní dřív. Tisíce lidí, kteří se plahočili přes Balkán k severní Evropě, uvízly ve svízelných podmínkách v Maďarsku. Merkelová se do těchto zástupů vcítila a na chvíli ignorovala azylové dohody Evropské unie, podle nichž musí žádost o azyl zpracovat první členská země, do níž uprchlík vstoupí. Merkelová nařídila, aby Německo otevřelo uprchlíkům své brány. Přes Rakousko, pěšky, v autobusech a vlacích jich jen o prvním zářijovém víkendu přišlo více než 20 tisíc.

Mnozí obyčejní Němci je zpočátku vítali s nadšením – od nádraží v Mnichově, kde z vagonů vystupovaly davy uprchlíků, až po azylová centra v celé zemi, taková, jaké je i ve Špandavě. Jiným obyvatelům Německa a Evropy to však vyrazilo dech. Objevil se zřetelný odpor vůči srpnové „Willkommenskultur“, kultuře vlídného přijetí, jejíhož ducha Merkelová představovala i podporovala. A selfíčka ze Špandavy byla považována za bezstarostné vybídnutí ostatních Syřanů a dalších, aby se přidali k milionu uprchlíků, který letos Německo očekává.

Náhlý obrat veřejného mínění jako kdyby…