Selfitida

Asi před rokem se médii rozeběhla zpráva, že američtí psychologové klasifikovali novou mentální poruchu, kterou nazvali „selfitis“. údajně spočívá v nezřízeném fotografování sebe samého a rozesílání snímků všem znamým. dokonce byly rozeznány tři stupně choroby. při tom nejhorším máte puzení fotit se nejméně třikrát denně a fotky okamžitě dávat na sociální sítě. zpráva působila důvěryhodně a odpovídala obecné zkušenosti, že lidé, kteří se příliš starají o sebe, se nestarají o společnost, což doopravdy ukazuje na nějaký typ nemoci. Jenže to celé byl „hoax“; byl však z rodu těch vtipů, jež upozorňují na něco velice vážného, totiž na závislost na vnějším mediálním prostředí, které dokáže ohrozit vnitřní rovnováhu člověka.

Výzkum – tentokrát skutečně vědecký – provedený agenturou proveřejné zdraví v kanadské ottawě a řádně publikovaný v časopise zabývajicim se kyberpsychologií (cyberpsychology, Behavior, and social networking) varuje, že víc než dvě hodiny denně strávené na sociálních médiích mohou významně ohrozit duševní pohodu, zvýšit psychologický stres a častěji vedou k sebevražedným myšlenkám. Bylo zkoumáno 750 studentů, z nichž přibližně čtvrtina uvedla, že jsou na sociální sítě napojeni téměř nepřetržitě. závislost zřejmě nefunguje tak, že by sociální média ohrožovala své fanoušky; spíše právě ti mladí lidé, kteří mají problémy s běžným mezilidským kontaktem „tváří v tvář“, vyhledávají elektronickou komunikaci. ta však slouží jen jako laciná náhražka a…