Video: V Marťanovi není padouch ani smrt, jen oslava lidské činorodosti

Sci-fi se v posledních desetiletích stala zásobárnou katastrofických obrazů budoucnosti. Její kořeny spadají do období, kdy se věřilo ve šťastné zítřky a objevování vesmíru i nových horizontů lidstva patřilo k budovatelství na obou stranách železné opony. Nejpozději od sedmdesátých let však od sci-fi čekáme jen to nejhorší, apokalypsa se pro publikum stala jednou z masochistických rozkoší.

Proto překvapuje, když v posledních letech přijdou dramatické, ale optimistické filmy z vesmíru, jako jsou předloňská Gravitace, loňský Interstellar a letošní Marťan. Točí je ti nejvěhlasnější režiséři, mají štědré rozpočty a v kinech patří k největším hitům. Přitom ještě v roce 2000 propadly snímky Mise na Mars a Rudá planeta a následné tituly typu Solaris nebo Moon patřily k menšinovým uměleckým počinům.

Marťan, jenž je adaptací bestselleru debutujícího 43letého spisovatele Andyho Weira, stál 108 milionů dolarů a za první víkend jich jen v amerických kinech utržil pětapadesát. Pro režiséra Ridleyho Scotta to znamená nejúspěšnější start za posledních 15 let, a snímek mu dokonce vynesl nejlepší recenze od roku 1979, kdy natočil Vetřelce.

Pilný autor, jenž se v posledních letech zaměřoval právě na vykreslování katastrofických vizí či „špatných verzí stvoření světa“, najednou přichází s nebývale pozitivním dílem. Příběh zapomenutého astronauta Marka Watneyho, který musí přežít několik let sám na Marsu, posouvá do éry současných technologií robinsonovské a „macgyverovské“ hračičkovské schéma. A scénář by klidně mohl sloužit jako manuál pro přežití ve vesmíru.

Marťan představuje jakousi antitezi superhrdinského komiksového filmu, na nichž nyní stojí sláva Hollywoodu. Namísto toho, aby jeden muž zachraňoval svět, celý svět se snaží zachránit jednoho muže. Jistě schopného a sympatického, ale ne nadlidsky dokonalého. A kdo jiný ho může hrát než Matt Damon?