Němečtí přátelé a my

Nedostáváme tuhle příležitost často – kdy naposledy jsme mohli Německu pomoci? Možná někdy ve dvacátých letech minulého století, kdy byla šance zrušit devastující podmínky poválečného míru. Kdybychom to tehdy udělali, možná by Adolf Hitler nedostal šanci dostat se k moci. Dnes naštěstí není situace natolik vážná, ale i tak je dost vážná na to, abychom překročili svůj stín a Německu pomohli.

Číst tuzemské články o Německu je většinou zvláštní zážitek. Často v nich sice zaznívá, že svět našemu západnímu sousedovi nerozumí, ale tak to není. Vedle dílčí kritiky zní světem obdiv k Německu za to, jak se s nelehkou situací vypořádává. U nás je přesto Německo vykreslované jako země plná jakýchsi hlupáků, které řídí šílená žena, jež z nepochopitelných důvodů nechce poslechnout, co jí čeští žurnalisté radí. Tedy aby zavřela hranice a uprchlíky vyhnala. Sice neříkají kam, ale tak už to u nás chodí.

Přitom ještě pár měsíců zpátky jsme si mohli číst, že Německo je jedinou zemí, která to dělá správně. Největší ekonomickou krizi od druhé světové války přečkala v lepší kondici, než v jaké byla před ní. Tamní ekonomika i lidé jsou velmi produktivní, slušní a vzdělaní. Německo ano, Řecko ne, znělo naším veřejným prostorem téměř jednohlasně.

Ne, němečtí politici neprošli mezi tím lobotomií a ani německou společnost nikdo nevyměnil. Zemi stále vede ta samá racionální a pragmatická žena, jíž mnozí vyčítali absenci jakýchkoli citů. Němci řeší nastalou situaci stejným způsobem jako…