Důvody k optimismu

Dříve nebo později každý usedne k hostině následků,“ napsal před více než 100 lety Robert Louis Stevenson. A tak dnes Evropa usedá k hostině následků své dřívější pasivity, za kterou platí úkolem pohostit miliony lidí utíkajících právě z těch zdevastovaných částí světa, o něž nejevila zájem.

S každou evropskou krizí se pravidelně zvedají hlasy odpočítávající dny do rozpadu EU, která prý nemůže unést tíhu vnějšího tlaku a vnitřních rozporů. A stalo se to i teď s tou uprchlickou krizí, o níž ostatně i sami evropští politici, včetně německé kancléřky Merkelové, uznávají, že je největší zkouškou pevnosti EU od jejího zrodu. Jenže kancléřka říká současně též něco jiného a velmi důležitého: „Spolu to můžeme zvládnout.“

Má dobrý důvod tomu věřit, protože, jak připomíná v The New York Times německý analytik Ulrich Speck, dvě předchozí velké krize – konflikt na Ukrajině a hrozící bankrot Řecka – EU zvládla, a dokonce z nich vyšla posílená.

Takže i když bylo několik posledních let skeptiky vnímáno jako balancování EU nad rozpadem, s odstupem je vlastně realističtější vidět tuto dobu jako sérii událostí, jež ve skutečnosti vedly k hlubší integraci EU. Například agrese Ruska proti Ukrajině sjednotila EU tak jako málokdy předtím a je známo, že její schopnost shodnout se na sankcích šokovala ruského prezidenta Putina. V případě Řecka zase nečekaná jednota států eurozóny zaskočila řeckého premiéra Tsiprase.

Naštvané Turecko

Podobně je to s událostmi minulého týdne: také…