Tekuté písky
Objev desetiletí: na Marsu je opravdu voda a americká sonda Curiosity ji má na dosah. Zkoumat ji však podle současných pravidel nikdo nesmí.
Existují na Marsu kanály s tekoucí vodou? Ano, jen vypadají trochu jinak, než si je v 19. století představoval italský astronom Giovanni Schiaparelli; neměří stovky kilometrů, jde spíše o jakési stružky na příkrých svazích. Nejnovější objev, že jimi skutečně někdy proudí voda, mění pohled na čtvrtou planetu směrem od Slunce a otevírá nové kolo debat o jejím výzkumu.
Když tají ledy
Poprvé se o něčem podobném začalo mluvit na přelomu tisíciletí. Snímky povrchu Marsu, zveřejněné v roce 2000, ukázaly zvláštní hluboká koryta na svazích kráterů a strží kolem rovníku. Vypadalo to, že podobně jako analogické útvary na Zemi je vyhloubily proudy vody strhávající s sebou písek, kameny a podobně. Nešlo by o nějaké zanedbatelné potůčky, ale živel, který po sobě nechal relativně hluboké rýhy: průměrným bahnotokem by podle výpočtů muselo protéci tolik vody, že by vyplnila několik plaveckých bazénů.
Že je na Marsu vodní led, především v blízkosti pólů, víme už dlouho. Zůstávalo však záhadou, jak by se mohl proměnit na tekoucí vodu. Na Zemi kapalná H2O přetrvá zhruba v rozmezí teplot od nuly do 100 stupňů Celsia, na čtvrté planetě však takový interval kvůli nízkému atmosférickému tlaku schází - i v nejhlubších roklinách s nejvyšším tlakem vzduchu může čistá kapalná voda existovat pouze v rozmení od nuly do deseti stupňů. Všude jinde se buď okamžitě vypaří, nebo zmrzne, podle momentální kombinace teploty a tlaku. A i když koryta na fotografiích vypadala čerstvá, v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu