Uprchlíci: Český bod obratu?

Zase je to o nás bez nás, naříkají někteří novináři a politici, ale i lidé na sociálních sítích. Důvodem jejich smutku je, že jsme byli v Evropské unii přehlasováni a musíme v rámci určených kvót přijmout patnáct set uprchlíků. Dokonce došlo na naši oblíbenou tezi, že jsme byli někým zrazeni. Tentokrát mají být na vině Poláci, kteří hlasovali jinak než my a Slováci. „Potvrzuje to, že jsou to handlíři, kterým jde jenom o sebe a na ostatní se vykašlou,“ ozývalo se v různých variacích často. Což je kuriózní, protože přesně toto si čím dál více Evropanů myslí naopak o nás. Vytrvalým odmítáním solidárního postoje v otázce přijetí uprchlíků poškodila česká vláda naprosto zbytečně kredit své země, ale před nejhorším nás ochránily dvě okolnosti. Zaprvé, že premiér Bohuslav Sobotka zatáhl těsně před dvanáctou za ruční brzdu. A zadruhé, že nás ještě horším výkonem trochu zastínili Slováci, respektive šéf jejich vlády Robert Fico. To nejdůležitější nás ale teprve čeká.

Česká cesta

Český přístup k evropským záležitostem je stejný už několik let a je jedno, jestli zrovna vládne pravice nebo levice: pokud se projednává věc, na které nemůžeme vydělat peníze či „něco trhnout“, spolupráce nás nezajímá. Proto jsme byli zpočátku proti sankcím vůči Rusku za obsazení východní Ukrajiny, odmítali jsme jakoukoli pomoc Řecku zmítanému finanční krizí a nechceme pomáhat zemím zasaženým uprchlickou krizí. Přitom za první dekádu členství v Unii jsme získali více než tři biliony korun a to…