Dobré zprávy z planety Země

Na základní škole Namuswa Basic v africké Zambii připadalo před deseti lety na tři učitele 320 žáků. Vodu odebírali z potoka nebo z věčně zanesené studně, elektřina tu nebyla vůbec a cesta do nejbližšího městečka trvala celý den. Žáci chodili ze svých vesnic do školy několik kilometrů pěšky a po vyučování místo psaní úkolů pomáhali rodičům na polích. V šest hodin odpoledne na jih od rovníku zapadne slunce a v chýších bez světla se děti nemohly připravovat ani po večerech. Talentovaní žáci, kteří přijímací podmínky na střední školu přesto splnili, studovat obvykle nešli. Nejbližší škola totiž ležela daleko a rodiče na ubytování na internátu neměli peníze. „Učím tu čtyři roky a za tu dobu za dalším vzděláním odešli jen dva žáci. Je to frustrující,“ říkal tehdy autorovi článku rezignovaně učitel Douglas Mubita.

Z jeho slov je i po letech jasné, co je absolutní chudoba: past, z níž skoro není úniku. Skoro – jsou tu totiž i dobré zprávy. Nevíme sice, jak se od návštěvy reportéra Respektu změnil život žáků a učitelů na odlehlé zambijské škole, dost pravděpodobně ale k lepšímu. Pasti chudoby se totiž v posledních letech daří likvidovat rychleji než kdykoli dříve. Dokládají to aspoň statistiky citované často v těchto měsících, kdy svět bilancuje výsledky snah o vymýcení bídy. Summit OSN, který se v New Yorku sejde koncem týdne, by se měl zasadit o to, aby se tento úspěch brzy nestal přechodnou anomálií, krátkodobým pozitivním záchvěvem v turbulencích počínajícího nového tisíciletí.

Pevnější krok

Rok 2015 byl milníkem, ke kterému boj proti chudobě mířil. OSN před 15 lety přijala ambiciózní, podle mnoha názorů utopické a zbytečné Rozvojové cíle tisíciletí, jichž mělo lidstvo právě letos dosáhnout. Závazků, za jejichž nesplnění nikdo nenesl právní ani politickou odpovědnost, bylo osm, tím hlavním bylo snížení podílu lidí žijících v absolutní chudobě na polovinu ve srovnání s rokem 1990 – povedlo se ho splnit.