Tentokrát nejde o děti

Internetové ankety mají daleko k sociologickým průzkumům, jistou náladu ve veřejnosti ale ukazují. Proto víme, že několik týdnů trvající spor o pomoc zadluženým Klokánkům má – minimálně z pohledu veřejnosti – jasného vítěze. Češi si přejí, aby vláda dluhy zaplatila, a v orientaci jim vydatně „pomohl“ i prezident svým populistickým prohlášením: „Na uprchlíky máme, a na Klokánky ne?“

Jenže celá věc není zdaleka tak jednoduchá, jak by si přál Miloš Zeman, a dokazují to zpřeházené role uvnitř vlády. Obvykle spořivý ministr financí chce zadluženému Fondu ohrožených dětí, který domovy pro děti zvané Klokánky provozuje, poslat mimořádnou dotaci 30 milionů korun. Jeho kolegyně, ministryně práce a sociálních věcí, pro niž obvykle nebývá žádná dotace do sociální péče dostatečně velká, je proti.

Vláda se proto hodlá k penězům pro spolek vrátit po dovolené. Ministryně Michaela Marksová po fondu chce, aby nejdřív předložil plán, jak hospodařit lépe. Její výhrady jsou velmi oprávněné.

Peníze se najdou

Díky podpoře prezidenta a ministra financí debata sklouzla do zdánlivě přehledné roviny „zachraňme ohrožené děti“. Jenže dotace a osudy dětí spolu souvisejí méně, než se z Pražského hradu zdá. Kapacita Klokánků je nafouklá. Od začátku letošního roku už fond sám od sebe čtyři z původních 28 center zavřel, konec dalších dvou zvažuje – v Jindřichově Hradci má kraj míst pro děti dost a Klokánek nepotřebuje, v Brništi zase fond není schopen najít zaměstnance. I šéf fondu Jan…