Ztráty a nálezy Davida Ratha

Spis bývalého poslance, ministra a hejtmana Davida Ratha můžeme odložit ad acta. I když se bude odvolávat a dovolávat dalších instancí a nepochybně rozehraje další akty svého teatrálního představení, důkazy jsou přesvědčivé a verdikt srozumitelný. Případ Rath se posouvá do minulosti, ale ozvěna, kterou vyvolal, bude znít dlouho. Tedy aspoň doufejme.

Správný přístup

Soudní přelíčení mělo vše, co tak důležité jednání má mít. David Rath vyzkoušel veškeré možné cesty, jak se vyhnout verdiktu. Snažil se zpochybnit soudce, přísedící, českou justici jako takovou, mluvil o politickém spiknutí, vymýšlel si zdravotní komplikace, měnil advokáty, svou závěrečnou řeč pronášel několik dní. To vše za klidného přístupu soudce, který obžalovaného sice napomínal, ale zároveň mu poskytl prostor, jaký Rath potřeboval.

Nemělo to sice rozměr soudního dramatu, jak je známe z amerických filmů, ale nemůžeme chtít všechno. Někomu mohla taktika Davida Ratha připadat jako nepřípustné zdržování, nicméně každý má mít právo udělat maximum pro dokázání své neviny, a pokud není překročena mez únosnosti a okolnosti to umožňují, je velkorysost soudu více než namístě.

Pakliže bychom tedy hodnotili přístup české spravedlnosti v kauze David Rath, můžeme konstatovat, že jde o příkladný postup bez pochybností, zda nešlo o justiční omyl či politický proces. Dokonce největší pochybení justice v tomto případě, tedy příliš dlouhá vazba pro Davida Ratha, zdejší systém „napravil“. Ústavní soud se jej…