Z idealistky realistkou

McDonald’s na čtyřicátém kilometru dálnice z Prahy do Hradce Králové vypadá během červencového rána přesně tak, jak člověk čeká: snídá tu směska prázdninových výletníků a profesionálních
„brázdičů“ silnic. Tmavovlasá žena, která si tu dává latté a sendvič se slaninou a vajíčkem, mezi ně v ležérních růžových kalhotách a černém tričku – a také ostřejším slovníkem – vcelku zapadá. Stejně jako černý superb, který na ni čeká na parkovišti a o chvíli později s ostatními disciplinovaně trčí v zácpě.

Snad jen ty tři telefony, které nepřestávají zvonit a cinkat textovkami, naznačují, že tohle není běžná výletnice. „Trvám na tom, že bez starostů to dělat nebudu. Takhle jsem to řekla i premiérovi,“ říká žena rázně do sluchátka: ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová právě na dálku řeší aktuální problémy s vyplácením příspěvků na bydlení. O hodinu později a o pár desítek kilometrů dál už čelí úplně jiným otázkám. „Ty jsi nalitá?“ houkne na ni starší statný muž v kostkované košili. Marksová pobaveně odpovídá, že ne. Jsme na návštěvě v Ústavu sociální péče ve východočeských Kvasinách, městečku v podhůří Orlických hor. Vrcholná politička s lehkostí rozmlouvá s jeho osazenstvem – klienty s různým tělesným i mentálním postižením – o zahrádkaření a minigolfu, aby pak o chvíli později v podobně uvolněném duchu řešila s lidmi z vedení kvasinského ústavu transformační politiku sociálních služeb i nástrahy státního rozpočtu.

Když mají Marksové spolupracovníci, kolegové z…