Pravda a cit

Ach bože,“ uteklo překvapené kancléřce Merkelové, když si uprostřed věty všimla, že se po tvářích dívky v publiku koulí slzy jako hrachy. Neznělo to úplně jako předtucha budoucího průšvihu, i když mohlo: Německo v posledních týdnech získalo kvůli vyjednávání s Řeckem pověst evropského sadisty číslo jedna. Obraz kancléřky, která v přímém přenosu rozbrečí čtrnáctiletou školačku, nemůže fungovat jinak než jako stvrzení všeho, co jsme si o chladných berlínských technokratech tak nějak mysleli.

A taky že fungovalo. Angela Merkelová se ve skutečnosti lekla spíš mateřsky a rychle spěchala nešťastné Reem Sahwilové na pomoc. „Byla jsi přece prvotřídní, dokázala jsi skvěle vysvětlit situaci, kterou prožívá mnoho lidí,“ chválila kancléřka Reem a na zdi v pozadí se rýsoval název celého pořadu: Dobrý život v Německu. Školačka ale plakala, protože jí hrozí, že bude muset z dobrého Německa odejít a protože kancléřčina odpověď její strach rozhodně nerozptýlila. Za chvíli už k epizodě na Twitteru odkazoval hezký ironický hashtag #pohlazeníodMerkelové. Profesionální politička ukázala nedospělé uprchlici pravou evropskou tvář a pohlazení bylo něžné jako poctivý Schmirgelpapier.

Nicméně život bývá komplikovaný. Ani Merkelová nemohla ve vypjatých chvílích tušit, jaký osud se za tváří dívky vlastně skrývá. Pohnutý příběh v každém případě, jenže ne ten „standardní“ o nelegálních přistěhovalcích valících se v hordách přes hranice. Rodina Reem Sahwilové do Německa přicestovala před čtyřmi lety proto, že jí Německo na doporučení Červeného kříže umožnilo léčení a s ním pobyt celé její rodině.

Reem Sahwilová totiž rozhodně měla v životě smůlu. Narodila se v uprchlickém táboře v Libanonu, stejně jako její rodiče. Na svět přišla předčasně, porod málem nepřežila a tamní lékaři ji z nejhoršího vysekávali celé měsíce – tedy hned poté, co se její otec zadlužil, aby mohl léčbu zaplatit. Reem si odnesla trvalé následky a korunu všemu nasadila autonehoda, do níž se připletla v šesti letech. Dnes je z jedné třetiny nepohyblivá, má další zdravotní problémy a v „nelítostném“ Německu prodělala šest operací. Kromě toho se chopila příležitosti a rozvinula své nadání. Zvládla skvěle němčinu, umí anglicky a švédsky, chystá se na francouzštinu a touží být tlumočnicí. O svých snech ostatně právě kancléřce vykládala, když přišla studená sprcha zcela realistické odpovědi.

Angela Merkelová se totiž nevykrucovala a řekla Reem Sahwilové holou pravdu. „Sama víš, že v Libanonu jsou tisíce a tisíce dalších lidí. A když teď řekneme, že můžete přijít všichni, a že mohou přijít všichni z Afriky, nezvládneme to.“ Neosobní řeč statistik a globální politiky se proťaly s intimním příběhem lidského utrpení a výsledek byl na chvíli katastrofální.

Reem ale kancléřku chápe. Druhý den se jí sama zastala a v německém nejčtenějším deníku Bild tvrdila, že se jí věcnost světové političky vlastně líbila. „Byla aspoň upřímná. Kdyby nebyla upřímná, rozhodilo by mě to ještě mnohem víc.“

Reem Sahwilová se za čtyři roky zjevně sžila s německým prostředím natolik, že poslat ji teď zpátky by bylo jenom další krutostí v jejím smolném životě. Starosta Rostocku, kde Reem žije, stejně jako ministryně pro integraci Aydan Özoğuzová už prohlásili, že dívka má vzhledem k okolnostem zjevně nárok na povolení k trvalému pobytu. Co ale bude s její rodinou a co z toho vyplývá pro zástupy ostatních?

I tady už německá kancléřka svou chladnou pravdu řekla. Podle ní by nebylo správné, aby se případ některých žadatelů vyřešil kladně jen proto, že se jim podařilo setkat s kancléřkou. „Jsme státem, v němž vládnou zákony,“ prohlásila Merkelová a dodala: „Člověk ale samozřejmě chce utěšit plačící dívku.“