Anketa o české pravici

DANIEL KROUPA

filozof a bývalý politik

Demokratická pravice v České republice potřebuje nové a věrohodné ideje a nové osobnosti, které se stanou jejich nositeli jak na celostátní, tak na lokální úrovni. Dnešní pravicové strany jen reagují na situace, jež vytváří vládnoucí levice, a nepředkládají žádnou vlastní věrohodnou vizi o tom, co je třeba dělat na místní a republikové úrovni, vizi, jaké má být postavení naší republiky vůči našim sousedům a v Evropské unii. Nový politický program demokratické pravice se stane věrohodným, pokud bude vycházet z hodnot, jimž budou jejich nositelé skutečně oddáni. Je směšné, když dnes pravice proklamuje mnohé konzervativní hodnoty, ale sami politici podle nich nežijí. Jak chtěl například přesvědčit o rodinných hodnotách druhé lidi politický vůdce s milenkou v náručí? Co má tedy dělat pravice v opozici? Přemýšlet a hledat nové vůdce.

IVAN PILIP

ekonom, bývalý ministr a politik

Pozice pravice je mimořádně složitá s ohledem na tragikomický (a v těchto dnech opět připomínaný) konec Nečasovy vlády a zároveň proto, že ekonomika začala růst a v zemi se obecně obnovil optimismus a lepší nálada, což obecně ubírá šance opozici. Zároveň se objevil (také kvůli problematickým krokům pravicových vlád) fenomén hnutí ANO, který stáhl významnou část voličů pravice. Proto by se pravicové strany měly zaměřit na hodnotová a obecně politická témata, kterým se ANO vyhýbá, zejména na obranu západních hodnot před expanzionismem Ruska a jeho zdejšími zemanovsko-vyvadilovskými stoupenci a dále obecných principů parlamentní demokracie. Aby tak mohla důvěryhodně činit, je nutné se rozloučit se zbytky vlivu dnešních názorů V. Klause a jeho příznivců, odkázat je k radikálním proudům typu Svobodní a Suverenita a představovat pravici jako proevropskou a v západním světě ukotvenou politickou sílu.

DANA BÉROVÁ

podnikatelka, bývalá ministryně informatiky

Krize pravice je krize důvěry. ODS a TOP 09 nemá morálku a zastánci pravice v ANO neumějí říkat „ne“ svému předsedovi. Odborníci a lidé s názorem byli vylučováni a nahrazováni mrtvými dušemi, protože jedině tak mohli schopné nahradit všehoschopní. Levice a pravice jsou dnes jen nálepky. Třeba ANO na programové otázky odpovídá ústy bývalých sociálních demokratů. Jde o ztrátu obsahu a selhání odbornosti ve stranických strukturách. Vláda nemá lidi, a proto nic nedělá, opozice nemá lidi, a proto na to nedokáže reagovat. Pravice musí získat zpět ty stovky profesionálů, které politikaření otrávilo, využít jejich znalostí, skutečně se řídit jejich názory a nahrazovat populistická rozhodnutí odbornými. Už 20 procent dobrých rozhodnutí změní 80 procent našeho života k lepšímu. Je potřeba je začít hledat a najít.

JAN RUML

bývalý ministr

Otázkou je, jakou roli pravice v minulosti hrála. Já myslím, že špatnou. Dnešní kritika vlády je sice správná, ale neúčinná, neboť nevytváří věrohodné alternativní scénáře. Pravice se musí otevřít novým lidem a komunikovat s občanskou společností. Uvědomit si, že svoboda není myslitelná bez osobní odpovědnosti. Naše pravice se musí soustředit na veřejný zájem, stimulovat ekonomiku tím, že vrátí trhu všechna práva a povinnosti, hájit právní stát, adresnou sociální politiku a nezávislou veřejnou správu. A zároveň musí mít paletu lidí schopných tyto zásady prosazovat. Čeká ji velká proměna. Problém nezní tak, zda ODS nebo TOP 09 ano či ne, ale jak. Odpovídám, že jinak.

JAN KASL

architekt

Pravice „po česku“ to měla u nás ještě nedávno jednoduché. Po roce 1989 jsme většinově dávali přednost „pravicovějším“ stranám jen proto, že nabízely odmítání komunismu a totalitní minulosti. „Pravice“ tak neměla důvod k vlastnímu růstu na pravicových idejích. K jejímu oslabování tedy přispívá rostoucí odstup od roku 1989 a frustrace mnohých občanů ze selhání pravicových politiků – bývalých ikon. Pravice se u nás stala synonymem pro systémovou korupci, mafiánské praktiky, prorůstání privátní podnikatelské sféry a politiky. Dnes je pravice v očích řady voličů také spojována s ideovou vyprázdněností politiky. Ke změně pravice přispěje integrace pravicových stran, ale především nástup schopných, minulostí nezatížených politiků. Věrohodných lídrů, skutečně dodržujících a reprezentujících pravicové hodnoty, kteří dokáží strhnout a přesvědčit občany o výhodách pravicové politiky. Na novou generaci politiků si zřejmě budeme muset počkat. Stejně jako na novou střední třídu, tradiční pravicové voliče, kterým přestane stačit pouhé: prostě to zařídíme.