Nikdy nic nevidíme poprvé

Na filmových přehlídkách, jako byl právě proběhnuvší Febiofest, si lze poskládat téměř nekonečné varianty osobních programů. Asijské panoráma, Latinskoamerické panoráma, Rytmy Balkánu, sledovat experimenty, jež jdou Proti proudu, procházet se po Jiném břehu s postavami s menšinovou sexuální orientací, odložit děti na Febiofest Junior, srovnat si, jak se v polské kinematografii reflektovala zkušenost z roku 1944. Lze zkoušet naslepo nepoznané a doufat, že film z exotické krajiny nám přinese zprávu o tamním životě, kterou nelze v běžné mediální záplavě nalézt.