Kalouskova promarněná šance

Od loňské prezidentské volby víme, že pokud se chce člověk stát hlavou tohoto státu, neměl by ani po sedmdesáti letech mluvit o vyhnání českých Němců jinak než se souhlasným pokyvováním. Minulý týden jsme zjistili, že na pozoru by se při tomhle tématu měl mít i člen vlády.

Přitom nová ministryně spravedlnosti Helena Válková toho neudělala moc. V rozhovoru pro internetový deník Echo24 dostala otázku, co si myslí o odsunu německého obyvatelstva po válce. Válková odpověděla: „To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo.“

V následujících dnech se Válková za toto „znevažování českých obětí“ dočkala zdrcující kritiky v novinách i napříč politikou. Je její výrok ale skutečně tak skandální? V mírových časech se samozřejmě nikomu po životě v protektorátu nestýskalo, zvlášť po heydrichiádě, kdy se hromadně popravovalo. Lidé v jiných státech okupované střední a východní Evropy by však velmi pravděpodobně s Čechy, u nichž se až na poslední měsíce války nebojovalo a dlouho fungoval relativně normální život včetně kaváren a kin, rádi měnili. Za nesouhlas s režimem, nebo dokonce odboj se tvrdě trestalo. Ovšem ne víc než později za komunismu. A předhazovat Válkové holocaust, jak to učinila Miroslava Němcová z ODS, je scestné…