Editorial: Rusko nevyhraje

„Polsko se stane vedoucí mocností v koalici států čelících Rusku,“ napsal před pěti lety americký politolog George Friedman v knize Příštích sto let. Poprvé od 16. století se podle něj Poláci stanou důležitou silou v mezinárodní politice a důvod je jediný: Rusové neunesou představu, že by byli jednou z řady normálních zemí a budou chtít větší vliv. Proto se podle Friedmana znovu pokusí „vybudovat svoji starou sféru vlivu“ a kvůli tomu opět narazí na Západ. První, kdo tomu bude čelit, je Polsko, které se na rozdíl od Německa, píše Friedman, postaví ambicím Moskvy. Pro Spojené státy se tím Polsko stane klíčovým spojencem. Friedman tak dokázal fascinující schopnost předvídat budoucnost, protože tento vývoj právě sledujeme.

Když vyšla jeho kniha, mohlo se mnohým zdát, že přehání. Sám ale napsal, že chybu dělají ti, kdo si myslí, že stávající klid je navždy. „Platí, že okolnosti, které se v jistém okamžiku dějin zdají jako trvalé a dominantní, se mohou velmi rychle změnit. Éry přicházejí a odcházejí. Ani mezinárodní vztahy, ani nic z toho, jak dnes vypadá svět, nenaznačuje, jak bude vypadat za dvacet let,“ napsal Friedman.

Na tom, aby se z Polska stal významný aktér a ne jen ten, kým smýkají dějiny, pracuje náš soused už několik let. Jeden český diplomat v kuloárech vyprávěl, že zatímco Češi za posledních vlád trucovali nad zlým Bruselem a tím sami sebe postavili do kouta, naopak Poláci byli aktivní: „Jakékoli dveře jste v Bruselu otevřeli, stál za nimi Polák s nějakým nápadem či návrhem,“ říkal český diplomat. Britský prestižní časopis Prospect před dvěma lety zařadil Polsko mezi jedny z nejaktivnějších zemí v Evropě a navíc mezi ty nejschopnější.

O výrazný kus dál posunul vliv Polska současný ministr zahraničí Radosław Sikorski. Jeho hlas byl slyšet už dříve, ale jeho aktivita při řešení krize na Ukrajině jej posunula mezi nejvlivnější politiky Evropy. Právě proto přinášíme jeho velký profil, který napsal Martin M. Šimečka.

:: V minulosti jsme vám v Respektu přinesli rozhovor s Radosławem Sikorským a také s jeho ženou, novinářkou a historičkou Anne Applebaumovou. 

Na závěr ještě jeden návrat k Friedmanovi. Ten píše, že pokud Rusko rozpoutá další studenou válku, skončí (vzhledem k špatné kondici infrastruktury a demografické křivce země) stejně jako ta první: pádem Ruska.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery