Náš svět se zlepšuje

Na podzim vyšla kniha významné americké historičky, nositelky Pulitzerovy ceny Anne Applebaumové  Iron Curtain: The Crushing of Eastern Europe 1944–1956 (Železná opona: drcení východní Evropy 1944–1956), již světová média zařadila mezi nejlepší historické knihy roku 2012. Applebaumová zná moderní dějiny střední Evropy jako málokdo, navíc jejím manželem je polský ministr zahraničí Radek Sikorski. Její záběr je však mnohem širší – ve svých komentářích pro The Washington Post se zabývá světovými událostmi. 

Jste známá komentátorka a váš manžel, polský ministr zahraničí Radek Sikorski, je populárním politikem. Jak vás vnímají Poláci?

Když jdu po varšavských ulicích, nikdo mi nevěnuje pozornost, lidé mě nepoznávají. Možná občas zachytí cizí přízvuk v mé polštině, ale nevěnují mi pozornost. Je to příjemné.

Jezdíte s manželem na jeho diplomatické mise?

Někdy, když trvají několik dní a můžeme někde spolu strávit víkend. Ale většinou ho nedoprovázím.

Považujete Polsko za svůj domov?

Svým způsobem ano, cítím se tam doma, ale tak se cítím v celé střední Evropě.

Ve střední Evropě nastala zvláštní situace, kdy po společné strategii, jíž byl vstup do EU a NATO, se dnes zahraniční orientace států významně liší. Polsko a Slovensko se snaží o užší integraci v EU, Česko a Maďarsko se naopak odtahují. Čím to podle vás je?

Někdy spočívá důvod odlišné strategie jen v jednotlivých politicích, například v případě Česka v postojích Václava Klause. To se může změnit. I v Polsku najdete politiky s antievropskými postoji, jsou však zatím v menšině. Veliký vliv mají média. V Polsku se hodně píše a mluví o evropských penězích, které zemi významně pomohly. V Česku to možná není takové téma.

O tom, že Polsko se má těsněji integrovat v EU rozhodli politici jako současný premiér Donald Tusk a váš manžel Radek Sikorski. Co je k tomu vedlo?

Poláci jsou velmi mobilní národ, jsou jich miliony po celé Evropě a zejména mladá generace už nemá pocit, že patří do nějaké druhé kategorie Evropanů. Cítí se být součástí Evropy. Souvisí to ale i se zklamáním z Ameriky, na niž Poláci tak spoléhali, které však bylo nevyhnutelné. Polsko se nemůže přestěhovat do Ameriky i Británie je docela daleko a Poláci vědí, že jim moc nepomůže. Stejně jako v roce 1939. Poláci pochopili, že se musí v prostoru mezi Německem a Ruskem zařídit sami. A kromě toho – ekonomická i kulturní polská vazba na Německo je velmi silná a oboustranná. Bylo by nesmyslné ji oslabovat.

Váš manžel měl koncem léta slavný projev v Oxfordu, kde Britům vymlouval jejich úvahy o vystoupení z EU. Jak Britové reagovali?

Byli zmateni, mnozí říkali, že je to velmi zajímavý projev, i když s ním nesouhlasí.

A jaká byla reakce v Polsku?

Vcelku neutrální. Mnohem silnější byl ohlas na jeho projev v Berlíně před půldruhým rokem, kde promluvil Němcům do duše, aby zachránili Evropu, a také se přihlásil k představě o federální EU. Poláci už dnes souhlasí prakticky se vším, co tehdy řekl.