Kníže před branami

Už jen jedno hlasovací kolo dělí Karla Schwarzenberga od brány, kterou by mohl projít na Hrad a stát se prezidentem republiky. V Praze narozenémuaristokratovi s českým a švýcarským občanstvím a hlavním rodinným sídlem v Rakousku by se tak splnil sen, který získal reálné kontury před šestilety po překvapivém nástupu na post ministra zahraničí ve vládě Mirka Topolánka. Jméno muže, jenž deset let vlastnil tento list, přitom v Česku vzbuzuje kontroverze jako málokteré jiné.

Na jednu stranu je Schwarzenberg vnímán jako čestný a poctivý člověk s charis­matem a světovým respektem, který nikdy neustoupil od svých názorů. Odpůrci jej představují jako konzervativního katolického boháče, reprezentanta nedemokratických a utajených kruhů usilujících o ovládnutí světa anebo také komplice či loutku v rukou svého stranického kolegy Miroslava Kalouska, jehož zaštiťuje svým jménem a nechává mu přitom volnou ruku ve kšeftech a korupčních praktikách.Topolánek měl svého Dalíka, Zeman má Šloufa a kníže Kalouska, říká na Schwarzenbergovu adresu jedna z nejfrekventovanějších vět v českém elektronickém světě.

Můžou za to zelení

Karel Schwarzenberg by dnes s největší pravděpodobností nestál před branami Hradu nebýt dvou zcela protichůdných lidí – Martina Bursíka a Miroslava Kalouska. Oba představují klíčové zlomy v jeho politické kariéře a vztahy s nimi zároveň ilustrují, jak Schwarzenberg tuto kariéru bere a jak ji dělá.