Ano, pane děkane
Příběh Miroslava Ševčíka, ekonomické hvězdy, která padá na zem
Pokud bychom na české akademické půdě hledali někoho, kdo o sobě může tvrdit, že má „vliv“, není možné vynechat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. Dvacet let obsazuje přední příčky žebříčků zdejších ekonomických škol, studují tady potomci ministrů a přednáší globální celebrity. Zářivá pověst teď ale dostává jednu ránu za druhou: od loňského jara odtud odešel tucet učitelů, zahraniční profesoři škole hrozí rozvázáním spolupráce a studenti si stěžují na to, že vedení školy likviduje každého, kdo si mu dovolí oponovat. Prst všech nespokojenců míří stejným směrem – na děkana Miroslava Ševčíka. Co se vlastně skrývá za fasádou mediální hvězdy svého oboru a známého apoštola volného trhu?
Studentský borec
V moderně zařízené učebně VŠE si poslední opozdilci hledají volná místa. Kdo může, tlačí se do středu lavic – o profesoru Ševčíkovi každý ví, že vyvolává ty, kdo sedí na kraji. Část prváků vytahuje notebooky a tablety a ještě zběžně kontrolují Facebook, když vtom do dveří klátivým klokem vchází vytáhlá postava Miroslava Ševčíka. Pozornost studentů si muž v jednoduchém saku udržuje průběžným procházením mezi studenty. Tu a tam se zeptá na něco ze staré látky, tu hodí do pléna jemný vtípek. Powerpointovou prezentaci o kapitalismu doplňuje historkami z praxe a ochotně odpovídá na všechny otázky. Právě pro názornost výuky je mezi studenty oblíben – na studentském webu Borec se pyšní hodnocením 4,1 bodu z maximálních možných 5, za což se nemusí stydět ani největší profesorská esa.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu