Hrnutí

Nářek na překotnost moderních epoch je dosti starý – začíná už v 19. století a výrazně zesiluje po první světové válce. Obávám se, že však žádná z nedávno prošlých ér nepřekonala otáčky přítomné doby. Vždy mne fascinuje i děsí, vidím-li množství knih, odborných i neodborných článků i dalších písemností, které se každým okamžikem hrnou, aby se v příštích minutách a hodinách za nimi hrnuly další a další a víc a víc. Každou chvíli se objeví nějaký hit sezony, aby po něm v budoucnu neštěkl už ani pes. Cítím se trochu jako přemožený alžírský pouštní šejk, kterého Francouzi pozvali a chtěli ohromit technickými divy své země: nejvíc jej však fascinoval vodopád v Přímořských Alpách – hodiny u něj prodléval a ptal se: „Kdy už konečně přestane téct?“