Krváceli bychom zbytečně

Miroslav Bernášek zvedl v úterý večer telefon a zprvu si myslel, že jde o vtip. „Nečas? A kterej?“ zahlaholil do mobilu, když se volající představil. „Premiér,“ ozvalo se suše na druhém konci. Vzápětí se náměstek kladenského primátora dozvěděl, že druhý den ráno skládá poslanecký slib. „Byl jsem v šoku, nečekal jsem, že ta krize dopadne takto,“ říká novopečený poslanec, který svůj první den ve sněmovně ještě rychle zařizoval, kdo po něm převezme přípravu městského rozpočtu.

Bernášek nebyl jediný, koho překvapilo, jak vleklá vládní krize nakonec dopadla. Že vzbouření poslanci ODS po dvouměsíčním odmítání balíčku ekonomických změn nakonec dílem dobrovolně odevzdají mandát a dílem řeknou poslušné ano, čekal málokdo. Dosud však není jasné, co vlastně způsobilo ten zázrak. I po schválení klíčových zákonů, jako jsou církevní restituce či důchodová reforma, tak není jasné, co Nečasův kabinet vlastně zaplatil za odvrácení své jisté smrti a jak bude vládnout dál.

Bez Klause a bez vlivu

Rozhodující událost, kvůli níž premiér Nečas ustál se svým kabinetem vládní krizi, se podle řady koaličních politiků stala na víkendovém kongresu ODS v Brně. V neděli večer tu totiž skupině protivládních „vzbouřenců“ zhasla poslední naděje, že budou schopni výrazněji promlouvat do fungování ODS a uskutečnit svoje plány.

Ty ovšem v té době nikdo neznal – a doopravdy jsou neznámé i teď, když se zdá být po všem. Přestože totiž pětice poslanců celou dobu dokola opakovala, že jim jde výhradně o nesouhlas s jednoprocentním zvýšením DPH, nikdo jim tak banální motiv k tak riskantní hře se sirkami nevěřil. Teorií, o co skutečně šlo, je v ODS a mezi politiky celá řada: od touhy „vzbouřenců“ po návratu do funkcionářských výšin (odkud je před časem většinou suspendoval Nečas) až po jejich snahu zastavit ministerské změny a policejní vyšetřování ve Všeobecné zdravotní pojišťovně (kde vůdčí osobnost protestní skupinky šéfuje správní radě, další v ní zasedá a třetí sedí v radě dozorčí). Řada lidí v politických kuloárech je ovšem přesvědčena, že rebelie neměla ani tak věcný jako spíše mocenský motiv. „Šlo o odpor k Nečasovi,“ shrnuje to místopředseda ODS Pavel Blažek. „Chtěli ho odstranit.“