Tohle nesmí zapadnout

Stačilo pár týdnů a letní rozruch kolem nového nákupního centra v západočeských Kraslicích překryl příkrov zapomnění. Jenže teď je tuhá zima a místostarosta Kraslic Otakar Mika stále ještě nezapomněl. Kudy chodí, tudy přemýšlí co dál. Bez výsledku si dopisuje s ministerstvem financí a zvažuje, jestli se obrátí na soud, nebo využije možnost interpelovat přes některého z poslanců samotného ministra. Jeho problém je prostý: co vlastně v Česku znamená otřepané sousloví „veřejný zájem“?

Nemilé překvapení

Přibližně před rokem do Kraslic doputovalo oficiální oznámení, že se stát zbavuje bývalých celnic a podle rozhodnutí vlády by se budovy měly bezplatně převést na kraje nebo obce (pokud o ně projeví zájem). Kraslice měly jednu takovou celnici na svém katastru a zastupitelé se shodli, že by si budovu rádi ponechali. A jelikož si ve vládním usnesení přečetli, že bezplatný převod budov je „veřejným zájmem“, usoudili, že je nutné budovu využít k nějaké obecně prospěšné záležitosti. „Zastupitelé uvažovali o tom, že by se ta budova dala využít jako chráněná dílna nebo třeba informační centrum. V okolí je hodně turistických stezek a návštěvníci by podobnou službu jistě ocenili,“ vzpomíná pan Mika, který ještě tehdy nebyl zastupitel a pro obec pracoval jako člen investiční komise zastupitelstva.

Úvahy lidí z obce ale nakonec zbrzdila zpráva, že o budovu celnice usiluje také Karlovarský kraj. Jelikož podle pravidel schválených vládou měly mít kraje při podávání žádostí přednost před obcemi, pustili Krasličtí celou věc z hlavy. Oficiálně se nedoptávali, co kraj s budovou zamýšlí – uspokojila je neoficiální zpráva, že tam plánuje zřídit zázemí pro techniku na údržbu silnic. Letos v létě ale odlehlé místo tři kilometry za posledními kraslickými domy najednou ožilo: koncem srpna tady plzeňská akciovka TG s velkou slávou otevřela obchodní centrum. Poté, co kraj získal zadarmo budovu celnice od státu, ji obratem za milion ročně pronajal plzeňským obchodníkům a ti budovu využili k běžným komerčním účelům.

Šok byl zpočátku všeobecný. Obchodní centrum zdobily jenom německé nápisy, které dávaly Kraslickým najevo, že se počítá výhradně s bohatšími zákazníky z německé strany. A představa odlivu německých zákazníků, kteří si už dávno oblíbili nákupy v Kraslicích, zase vystrašila místní podnikatele. Obavy však byly zbytečné. Krasličtí obchodníci si v novém obchodním centru postupně začali otevírat svoje pobočky a němčinu po prvních stížnostech okamžitě doplnila čeština. Dnes obchodní centrum slouží ke spokojenosti lidem z obou stran bývalé hranice. Jediný, kdo stále není spokojený, je pan Mika. A nejde mu prý jen o milion z pronájmu, který by se jeho malé obci hodil víc než kraji, který operuje s miliardami. Daleko víc ho trápí otázka, co je vlastně onen „veřejný zájem“. Odpověď, že by sem spadal i normální supermarket, ho neuspokojuje.

Problém je v tom, že „veřejný zájem“ patří mezi takzvané neurčité právní pojmy a v žádném zákoně nenajdeme jeho přesnou definici. Z parlamentu už vzešlo několik zákonů, které za veřejný zájem prohlašovaly třeba stavbu dvou jezů na Labi nebo stavbu nové ranveje pro letiště v Ruzyni. V obou případech by mohli stavaři snadněji vyvlastňovat pozemky nebo se rychleji vypořádat s námitkami ekologů. Z důvodů „veřejného zájmu“ se také minulý rok měly konat předčasné volby. Všechny jmenované návrhy nakonec smetl ze stolu Ústavní soud, podle kterého se o veřejném zájmu nemůže rozhodovat hlasováním v parlamentu, ale musí ho po zvážení všech pro a proti posuzovat místní úřady, jež jsou schopny detailně posoudit jednotlivé případy. Tím však veškerá omezení končí.

„Stát v podstatě zadarmo převedl nějaké budovy a novým vlastníkům řekl, dělejte si s tím, co chcete. Kde je ale ten slavný veřejný zájem? To je to opravdu tak beztvarý pojem?“ zlobí se místostarosta. Své pochyby o situaci ve své obci poslal jak na kraj, tak na ministerstvo financí a obě instituce mu vzkázaly, že vše proběhlo v pořádku. Teď by mohl udělat další krok a smlouvu mezi Karlovarským krajem a firmou, která nedaleko jeho obce provozuje obchodní centrum, soudně napadnout. K tomu se však ještě nerozhoupal, protože rozlousknutí jeho sporu by v takovém případě trvalo léta. Prozatím se chystá oslovit některého z poslanců v kraji, aby se při interpelacích ve sněmovně znovu dotázal ministra financí Miroslava Kalouska, jak to tedy s tím veřejným zájmem je.

Nedá se čekat, že by se dozvěděl něco nového. Ministerstvo financí i úřady pro správu státního majetku totiž dodnes stále dokola opakují, že „nedošlo k porušení“ žádného zákona. „To mi přijde důležitější než soudy. Prostě tuhle otázku dál držet a znovu a znovu ji pokládat, aby nezapadla,“ říká.