Dvojka něčeho lepšího. Kultura na ČT2 má nebezpečně blízko k PR

Pořad Kultura s Dvojkou má být vlajkovou lodí zbrusu nového formátu kanálu ČT 2. Patnáctiminutovka „živého zpravodajství“ si vzala za cíl být každý všední den od osmi večer „vaším aktuálním průvodcem světem umění“. Pořad už má za sebou měsíc existence, což je dost dlouhá doba na to, aby se ukázalo, nakolik svému předsevzetí dostál. Po prvotních rozpacích je bohužel načase si otevřeně říci, že tahle vlajková loď ztroskotala ještě v suchém doku.

Už se těšíme

Tři několikaminutové reportáže doplněné o jeden rozhovor, to je prostor, po jakém se ve veřejnoprávní televizi volalo už hodně dlouho. V tomto ohledu tedy čtvrthodinová Kultura s Dvojkou nemá chybu. Dodejme ovšem, že České televizi se léta nevyčítalo jen to, že zdejší kulturní dění ostentativně přehlíží, ale také to, že když už ho reflektuje, tak to dělá mizerně. A to je právě i případ jejího nového pořadu.

Připomeňme, že zpravodajství o kultuře z veřejnoprávní obrazovky načas v podstatě zmizelo poté, co televize propustila Otakara Svobodu – dlouholetého šéfa zdejší kulturní sekce, jenž si ze své práce udělal malou soukromou cestovku (nezapomenutelný byl jeho přímý vstup ze Sydney, v němž před dvěma lety divákům oznámil, že banální vystoupení českých symfoniků, které nepochopitelně sledoval přímo na místě, je výjimečné tím, že „přece jenom jsou to protinožci“). Kultura se pak do hlavních zpráv dostávala jen výjimečně. Změna k lepšímu po roce nastala s příchodem redaktorů Petra Fischera a Petra Viziny. A nakonec se loni ČT 2 rozhodla, že jí věnuje pravidelný samostatný prostor.

Ovšem zapomněla na důležitou věc: to nejzajímavější ve zdejší kultuře se už dávno neodehrává v kamenných divadlech, velkých galeriích a koncertních sálech, kam televizní štáb už od Svobodových časů poctivě vyráží natáčet přípravy dalších a dalších premiér, vernisáží a hudebních vystoupení. To nejlepší se děje na alternativních scénách a v malých síních, které jsou přes všechny finanční problémy plné energie a působí – jak se v médiích s oblibou říká – hodně sexy. Tam ovšem televize vždycky zajížděla výjimečně a nic na tom nezměnila ani Kultura s Dvojkou. A co je opravdu zarážející, když už tam vyjede, dává protagonistům podobně „nápadité“ otázky, jako by zpovídala vrcholové sportovce.

„Jak se točí s takhle známými herci?“ „Je vám blízká postava, kterou hrajete?“ „Čím je Praha zajímavá pro zahraniční pěvce?“ „Co je hlavní téma vašeho díla?“ Pravda, pokud by dotazovaní odpovídali „Špatně, jsou líní a namyšlení“, „Není, chtěl jsem jinou“, „Ničím, ale dostanou tu prachy“ a „Ženský – to jste snad slepý?“, mělo by to alespoň grády. Ovšem režiséři, herci, teoretici a malíři poctivě odpovídají, jak je to všechno úžasné, jaká že je to čest pracovat s takovými plejádami pánů a dam a že jsou hlavně hrozně rádi, že mohou diváky na svůj kousek pozvat. Na což jim moderátor (televize jako průvodce pořadem angažovala dva mladé herce) spokojeně odvětí, že „se na seriál všichni už moc těšíme“. Je až k neuvěření, jak dlouho se v tak nudné podobě může patnáct minut vléct.

Zajímavě si povídat

Na počátku roku se toho hodně dělo nejenom na alternativních scénách, ale i v nejvyšších patrech české kultury. Stačí se podívat na aktuální pohyby na ministerstvu kultury. V Kultuře s Dvojkou o tom ovšem nepadlo ani slovo. Tady totiž nejde o reflexi, analýzy či konfrontace, ale prostě o pozvánky, které mají nebezpečně blízko k obyčejnému PR. Vystoupení flétnistky, křest cédéčka vokálního souboru či talk show s celebritami („nezbývá než vám popřát, aby bylo stále o čem si s kým zajímavě povídat“) jsou zkrátka pro veřejnoprávní televizi natolik důležitými událostmi, že jí – na rozdíl od politického dění – nestojí za to doprovázet je jakýmikoli komentáři.

Právě v mapování politické scény přitom udělala Česká televize obrovský krok dopředu, jak ukazuje současná podoba kanálu ČT 24. Tam mimochodem kulturu docela pozoruhodně reflektuje pořad Kulturama: zde se pravidelně jednou týdně objevují i postavy z okrajovějších žánrů a hlavně se jich redaktoři a moderátoři pod vedením zmiňovaného Fischera ptají tak, že se o nich divák opravdu něco dozví. ČT 2 ovšem ustrnula na místě a pořád dokola tu padají věty jako „netradičně pojatá klasika“, „jsem za tu roli moc rád“ či „rozhodně nemají o diváky nouzi“. Nejspíš za to může fakt, že zatímco Kulturamu připravuje redakce zpravodajství, Kulturu s Dvojkou vytváří mnohem méně pružný a hlavně novinářsky nezkušený tým zdejšího centra dramatické, divadelní a hudební tvorby.

Za těchto okolností je bohužel nutné na Kulturu s Dvojkou zareagovat alternativním programem. Například možností dát si v osm večer přímo na nějaké vernisáži, koncertu či premiéře dvojku něčeho lepšího.