Logistika nechtěného

Marks & Engels se tenhle obchodní řetězec nejmenuje, ale mohl by. Vystihovalo by to fakt, že u nich výměna zboží za peníze se ziskem probíhá hladce, ke spokojenosti kapitalisty, konzumujících pracujících a k větší slávě sociálních kritiků. Právě proto jsem teď nejistá. Stojím totiž v jejich pražském obchodě frontu. Na jejím konci ale lidé odevzdávají zboží a dostávají útratu nazpátek. Paní u pultíku k tomu říká: To nevadí, že jste k Vánocům dostali masožravku, která nekouše, a šálu, co kouše, dejte nám to zpátky a tady máte peníze a utraťte je klidně u jiného kapitalisty. Co by na to řekli Marks & Engels?

Je to tím, že vracení se nosí. Vstřícná politika při vracení zboží je dnes součástí marketingu, má ze zákazníka sejmout část rizika při rozhodování a přenést ho na obchodníka. Vracení je ale zároveň problém. Část šťastných a veselých předvánočních tržeb musejí totiž obchodníci zase odepsat; v USA je to údajně sedm procent utržených peněz. Vracení je také předmětem neveselého oboru zvaného reverzní logistika. Je to pravý opak vítězného tažení zboží od výrobce k zákazníkovi a jde o to, aby se nechtěné zboží odklidilo nenápadně někam, kde nebude moc vadit.

Češi rekordně utráceli za nákupy po internetu, píše se každý rok v novinách, takže i letos, a to dává vracení další rozměr. Zákon říká, že člověk má právo zboží vrátit do čtrnácti dnů, pokud nakupuje na dálku. Například za použití internetu či videotelefonu,…