Velitel oslího oddílu

Před 90 lety ruský zubař založil izraelskou armádu

Byla to první židovská vojenská jednotka od povstání Bar Kochby, tedy po dvou tisících letech. Josef Trumpeldor, její velitel, si malý oddíl vydupal ze země a v památný den roku 1915, kdy se jeho 562 mužů pod vlajkou s Davidovou hvězdou vylodilo v rámci britského výsadku na poloostrově Gallipoli, naplnil sen, kterému věnoval celý svůj dosavadní život.

Na rozechvěle slavnostní pocit však nebyl čas ani nálada: z kopců dardanelské úžiny, jednoho z nejstarších a nejrušnějších bojišť lidské historie, se na expediční sbor zaměřily turecké kulomety a děla, jimž mělo v následující bitvě padnout za oběť čtvrt milionu mužů. A druhý důvod, který kazil Josefu Trumpeldorovi náladu, byl snad ještě hořčejší: židovská jednotka nebyla zařazena jako bojová, ale zásobovací. Josef Trumpeldor, veterán rusko-japonské války, měl kromě své pětistovky mužů na povel ještě 750 mezků. Židovští důstojníci měli proti Angličanům jen poloviční plat a nesměli jíst v důstojnické jídelně. Jednotka nesla název Oslí oddíl Sion, který sice nezněl příliš vznešeně, ale k jeho odkazu se dnes hrdě hlásí izraelská armáda.

Jednoruký velitel
Josef Trumpeldor se narodil v ruském Pjatigorsku na Kavkaze v roce 1880. Vyrůstal ve středostavovské rodině židovských usedlíků, jeho otec byl válečným veteránem a vychovával ho v duchu pokrokového demokratického socialismu. Ve dvaadvaceti letech Trumpeldor opustil nadějnou dráhu studenta práv a stomatologie a přihlásil se do carské armády. V jejích řadách prodělal při rusko-japonské válce obléhání Port Arthuru, kde přišel o levou ruku: amputoval mu ji šrapnel v roce 1904. Na nějaký čas byl v japonském zajetí, kde se seznámil s dalšími ruskými Židy, kteří ho nadchli pro myšlenku sionismu, tedy hnutí usilujícího o nalezení státu pro Židy žijící v diaspoře.

Když Rusové a Japonci podepsali příměří, mohl se Josef Trumpeldor vrátit do civilního života se slušnou výsluhou, ale místo toho prohlásil, že má přece ještě druhou ruku a zůstává ve službě. Jako ocenění tohoto postoje ho car vyznamenal Zlatým křížem svatého Jiří (v příštích letech dostal Trumpeldor toto vyznamenání ještě čtyřikrát) a povýšil ho jako vůbec prvního Žida v historii carské armády na důstojníka. V roce 1912 Trumpeldor odešel z Ruska do Palestiny, která tehdy byla součástí osmanské říše, a usadil se na farmě v Migdalu na břehu Galilejského jezera. Když se Britové a Turci dostali do války, zorganizoval z Židů žijících v Palestině, Egyptě, ale i v USA, Kanadě, Rusku a Argentině zmíněný dobrovolnický oslí sbor. V jeho řadách se pod jeho velením ocitl v hodnosti vojína pozdější izraelský prezident, dva premiéři, náčelník generálního štábu, mnoho umělců, novinářů, ale i obyčejných rolníků, jejichž jména upadla v zapomnění.

Osm statečných

Pozemní výsadek na Gallipoli, který měl původně jen podpořit námořní operaci, se zasekl v pekle kruté zákopové války a židovský zásobovací oddíl se rázem stal životně důležitým – každý z mezků byl vybaven sedlem s rámem na čtyřgalonový sud s vodou, brašnami se střelivem, benzinem a dalším materiálem, který bylo potřeba nepřetržitě dopravovat od lodí v zátoce k jednotkám zakopaným v kopcích.

U Gallipoli přišel Trumpeldor ke svému dalšímu zranění. „Střela prošla skoro celou šířkou mého ramene a zůstala trčet z druhé strany. Doktor ji sevřel pinzetou a zatáhl, ale nepodařilo se mu ji vyndat. Vyřízl tedy kus tkáně a zabral znovu, ale kulka tam pevně vězela dál. Vyřízl mi zase kus masa z ramene, ale pořád nešla vytáhnout. Nakonec ji chytil pevně peánem a začal s ní kroutit, jako by tahal korkový špunt z lahve, až ji vyprostil,“ popisoval pak moment, kdy málem ochrnul na zbývající paži.

Přestože Britové (zejména australské a novozélandské jednotky) u Gallipoli utrpěli katastrofické ztráty a museli se stáhnout, Trumpeldorovi se podařilo svůj oddíl provést krvavou operací se ztrátou čtrnácti mužů. Oddíl, považovaný zpočátku za kuriozitu – dobové prameny hovoří o nezkrotné zálibě v salutování, která u oddílu panovala – časem získal značný respekt. Nesčetné důkazy hrdinství členů oslího oddílu, pohybujících se v otevřeném terénu přímo pod nosem tureckým kulometným hnízdům, přesvědčily Brity, kteří po stažení z Dardanel oddíl přeorganizovali na bojovou jednotku.

Po válce se Trumpeldor vrátil do Ruska, tehdy už revolučního, a založil organizaci Hechaluc, která připravovala mladé evropské Židy na emigraci do Palestiny. Moderně řízená organizace se postupně šířila do dalších zemí a v polovině třicátých let měla asi sto tisíc členů; za druhé světové války tvořily její regionální buňky ohniska odporu včetně povstání ve varšavském ghettu. Trumpeldor sám se odstěhoval do zemědělské vesnice Tel Hai v horní Galileji.

Před devadesáti lety, prvního března 1920, přepadlo vesnici několik set Arabů z kmenů žijících na pomezí právě vytyčované hranice mezi francouzskými a britskými územími. Na urputný odpor se jim postavilo deset vesničanů pod velením Josefa Trumpeldora. Osm, včetně něj, nerovný boj nepřežilo. Byl to nejspíš první ozbrojený střet mezi těmi, kdo se pak – i když to v té době určitě nemohli tušit – stali Syřany, a těmi, kdo se už v té době cítili být Izraelci.

Autor je spolupracovníkem Respektu.