Dnes naposled

Vážení čtenáři,

toto je na nějakou dobu můj poslední sloupek. Uvědomuji si svou zodpovědnost a nerad bych narušil regulérnost blížících se voleb do Poslanecké sněmovny jediným neuváženým slovem, natožpak těžce hledaným vtipem, a kdo to taky má pořád vymýšlet.

Jsem rád, že právě poslední týden před tvůrčí pauzou proběhl tak klidně a předpokládaně. Byla zima. Koncem týdne opravdu přituhovalo, což bych po důkladné analýze nejspíše připsal druhé půlce ledna, pokud ústavní většina nerozhodne jinak.

Ze střech na lidi padaly rampouchy a kusy sněhu, což je samozřejmě odpovědnost senátora Kubery, ovšem svůj díl viny tu nese i 

David Rath

. Proč právě oni dva, to by byly samozřejmě předčasné spekulace, nicméně dovedu si představit, že by to mohl být klidně i někdo jiný.

Během týdne přednesly všechny relevantní strany české politiky – a taky lidovci – recepty na řešení hospodářské krize. V zásadě se lze ztotožnit s jejich základní myšlenkou, že totiž oživení české ekonomiky a uvedení schodku státního rozpočtu do alespoň trochu představitelných čísel lze dosáhnout obnovením progresivního zdanění při zachování rovné daně ze superhrubé mzdy kombinovaného s debatou o racionalizaci podílu mandatorních výdajů spolu s jejich pravidelnou valorizací a – last but not least – zavedení spoluúčasti plně respektující ústavní článek garantující bezplatné zdravotnictví. Jestli si Eduard Janota myslí, že snad bude moci od července nastoupit někam do byznysu, šeredně se mýlí, protože s tímhle bude dost počítání.

Mirek Topolánek s Pavlem „7 Summits“ Bémem požádali novináře, aby mezi ně, staré upřímné přátele, nezasívali nesvár, neboť mají v 95 procentech stejné názory (například na sebe navzájem). Tuto prosbu je jednoznačně třeba respektovat a jako jeden z délesloužících novinářů bych si dovolil oběma pánům se za nás všechny pochybovače omluvit a vyjádřit názor, že se zřejmě blíží čas, kdy ani jeden z nich nebude média zajímat už vůbec.

S určitou jistotou lze říci, že nás v dohledné době čeká jaro a s ním i korektně vedená volební kampaň, v níž obě velké strany neutratí více než deklarovaných 150 milionů korun (a nemyslím tím jen v Praze). V květnu budou – pokud Ústavní soud dovolí – volby. Přeji vám šťastnou ruku a uvidíme se znovu v červnu. Možná.

Autor pracuje v ČT.